Rok v Aucklandu

Ano, už je to víc než rok, co jsme přijeli do Grey Lynn k Lyallovi a rozložili naše kempovací židle v malém přízemním pokojíku. 

Před rokem touhle dobou jsem každý den štrádoval pěšky do jazykovky LSI a pozoroval ranní město a neuvěřitelný mix národností proudících přes kultovní aucklandskou K-road. 

Během roku se toho poměrně dost odehrálo. Díky práci pro SAP, kde jsem začal v květnu 2015 makat, jsme po všemožných útrapách vybojovali pracovní víza pro mě i Lenču a tak jsme mohli prodloužit novozélandskou etapu do konce dubna 2016.

Konec dubna se blíží a zdá se, že na NZ ještě chvíli setrváme. Lenča po vytrvalém hledání a předvánočním intermezzu v greylynnském knihkupectví našla práci v oboru ve farmaceutické firmě a mně SAP prodloužil do listopadu 2016. Máme zažádáno o nová víza, zatím nejsou schválená, ale doufáme, že to vyjde.

Krom pracovních víz jsme taky požádali o NZ rezidenci v kategorii „Skilled Migrant“. Rezidence je podstatně těžší a dražší kalibr než obyčejná pracovní víza. Museli jsme shromáždit masivní štos podkladů o vzdělání, pracovních zkušenostech, úrovni angličtiny, partnerství a další. Pokud to vyjde, nejspíš o tom sepíšu zvláštní příspěvek. Schvalování rezidence ale může trvat několik měsíců, takže je to běh na dlouhou trať. Velkou výhodou rezidence je, že není vázaná na konkrétní práci a člověk může 2 roky kdekoliv na NZ pracovat nebo nepracovat, opouštět NZ a vracet se zpátky. A pokud tu v průběhu 2 let stráví v každém roku aspoň 6 měsíců, dostane rezidenci celoživotní.

Zatím není vůbec jisté co a jak vyjde, ale protože už nám bylo smutno, rozhodli jsme se jednu věc naplánovat na jisto – na červen jsme pořídili letenky a uděláme si cca 2,5 týdenní dovolenou v Brně J. Musím říct, že už se hodně těším – na rodinu, kamoše, pivo, pečenou kachnu se zelím a knedlíkem, frappe, Žebětín, kolo, klavír... J

Co se práce na NZ týče tak si hodně užívám pestrý mix národností a náboženství. Indové jsou dost pohodáři, se kterýma chodím na oběd i na pivo a většinou mi dávají ochutnávat nějaké jejich domácí speciality. Další super kolegové jsou z Číny, Německa, Holandska, Filipín, Indonesie, Jižní Ameriky, Jižní Afriky a dokonce i pár z Nového Zélandu. Každý je jiný, mezi sebou brebentní svýma jazykama, na obědy ohřívají v mikrovlnce svoje typická jídla. Společným prvkem je že všichni neúnavně společně SAPí a většinou klopí hodně kafe J. 

Pro seznamování a navazování vztahů využívám tzv. buchtového networkingu. Lenča vyrábí vychytané dezerty, já je nosím na plechu do práce a zvu ně lidi kolem.

Dalšího Čecha jsem v práci zatím neobjevil nicméně kousek od Foodstuffs na Mt. Albert je bazén a sauna, kam chodím zaplavat a jednou jsme ve vířivce natrefili na dva fajn týpky Toma a Radima, kteří nás později pozvali na kalbu a grilovačku. Sešla se slušná skupinka Čechů žijících v Aucklandu a zjistili jsme, že jde vcelku snadno v Aucklandu sehnat lahvová Plzeň J.

Krom plavání chodím semtam zaběhnout naši oblíbenou trasu přes park Western Springs s jezírky a spoustou kachen, hus, černých labutí, srandovních ptáků pukeko a racků. 

V místním potoku se vlní dlouzí úhoři. Proběhnu kolem Aucklandské zoo, přes pár dalších parků a cílem je malý parčík Westmere s výhledem na záliv. Pozorování přílivu a odlivu, plachetnic v zátoce a klasického Harbour Bridge se jen tak neomrzí. Lenča si pochvaluje místní jógu a občas mě protáhne nějakou tou asánou.

Počasí se v Aucklandu s vrcholícím podzimem střídá rychle, během hodiny svítí Slunce, kropí brutální chcanec, fouká silný vítr a září ukázková duha. 

Týdny utíkají, střídám svých pár pracovních košil, Potápěč stále jezdí – teď vozí do práce Lenču a já přesedlal na autobus + procházku. Když přicházím k Foodstuffs, křik racků dodává správnou ostrovní atmosféru. Každé ráno zahajuju výbornou kávou od maorské coffee lady Ange (která má mimochodem úžasnou paměť na jména + co si kdo dává, takže mě často čeká s připraveným velkým cappucinem s napsaným „Evo“ na kelímku).

V domě jsme začínali žít s Lyallem a jeho synovcem Jonem, který maká na jeřábu. Společně jsme hrávali mariáš, dopíjeli zásoby calvadosu a koukali na filmy. Lyall nám proboural do pokojíku světlík, pořídil barbeque na terasu, postavil stříšku nad vchodem a přestěhoval se na svoji plachetnici. V mezičase si taky narazil žebra na motorce v písečných dunách v Angole, obeplul na lodi Cape Reinga a oslavil pětašedesátiny opět na motorce v Barmě a Thajsku.

Jono už taky bydlí jinde, chvíli tu s nama pobyla novozélandská veslařka Lucy s monstrózním buldokem Ziggym a teď je tu s námi echt kiwi Luke a Katie z USA. Luke staví tunely a coby správný novozélanďan loví jeleny, potápí se a střílí kachny. Takže máme slušné zásobování srnčím, mušlema paua a taky ovocem z jeho zahrady zvaným „feijoa“. Fíčouz jsme si hodně oblíbili - chuť něco mezi kiwi a banánem, zvláštně voní. Poprvé jsme na ně narazili u farmáře Rona, který z nich připravoval výborný smoothie. Když už jsem u jídla, naší srdcovkou v Grey Lynn je vietnamská restaurce Cafe Viet, kde slavíme všechny výročí, narozeniny i úspěchy. Obzvlášť luxusní je jejich vepřový pupek.

S postupujícím časem jsme si museli chtě nechtě udělat novozélandské řidičáky, což pro Čechy bohužel znamená teoretický test i praktickou zkoušku – jízdu. Co se zdraví týče, své zuby jsme svěřili do péče high-tech indické zubařky Ushy, která má ordinaci kousek od nás. Musím říct, že při zákroku jsem se cítil díky počtu udělátek v puse a totálnímu otupění jako kyborg s ocelovou čelistí. Necítil jsem vůbec nic a to dokonce i několik hodin po dokončení.

Aby byla skica našeho Aucklandského života kompletní, nemohu nezmínit seriály a couchsurfing. Brácha s taťkou poskytli skvělé mediální zásobování a tak jsme v průběhu večerů s Lenčou zkoukli 5 sérií Breaking Bad, 2 série Fargo, 2 série Bron/Broen, 2 série True Detective a Better Call Saul jako bonus J. Nutně říct, že všechny zmíněné jsou super. S napětím očekávám 2017 a s ním nové Twin Peaks po 25ti letech (...jak prorokovala Laura Palmerová agentu Cooperovi v černém vigvamu).

Co se týče Couchsurfingu – ten protkává celé naše novozélandské působení. Jako couchsurfeři jsme začali u Lyalla. Hned po příjezdu v říjnu 2014 jsme se taky takhle seznámili s Timem a Dani, párem který zhruba před rokem vyrazil cestovat po Asii a už za sebou mají Indonesii, Vietnam, Barmu, Laos a další, aktuálně projíždí na kolech Japonsko.

Z pohledu hostitelství jsme si už také slušně couchsurfing vyzkoušeli a poskytli přístřešek např. super cestovatelům Nirvanovi a Delphine, kanadskému volnomyšlenkáři Brianovi, outdoorové nadšenkyni Jenn z Taiwanu a naposled i českým horolezcům a surfařům Martině a Jirkovi. 

Byť je někdy soužití (zvlášť při pracovním týdnu a bez zvláštního volného pokoje + koupelny) trochu náročný, vždycky je setkání s cestovateli dost inspirativní a rozcházíme se obohacení o kontakty a tipy na výlety po celém světě.

High level bych shrnul naše aktuální plány – podívat se domů, nasbírat ještě trochu pracovních zkušeností na NZ a pak pocestovat v Asii atd. Uvidíme jak se to vše vyvine, Cesta je dynamická a ikdyž se snažíme kormidlovat určitým směrem, těžko říct, kam duplujem J.

V dalšímí příspěvku se chci konečně vypořádat s „před Aucklandskou“ érou a pak popsat detailněji náš poslední rok zde. Ikdyž se může zdát, že byl hlavně o práci, není to tak úplně pravda – podnikli jsme spoustu výletů po okolí, v krásných Waitakere Ranges nebo na poloostrově Coromandel, zůčastnili se výjimečných akcí jako např. indické oslavy narozenin nebo svátku barev Holi.

Tak zatím a v červnu v ČR ;-).