Před rokem v Americe #3: Los Angeles a Sekvoje

Už potmě přijíždíme do Los Angeles. Silnice má nejmíň 6 pruhů, křižujem proudy aut dle příkazů GPS. Bez ní bychom byli kompletně ztracení. Ubytování máme přímo v Hollywoodu, opět přes naše oblíbené airbnb.

Parkujem a ověšení krosnama si vyzvedáváme klíče z bezpečnostní schránky u dveří. Týpek jménem Gabriel, u kterého bydlíme, ještě není doma. 

Když vcházíme do jeho apartmánu, jsme nadšení. Místo má atmosféru, která se perfektně hodí k mé představě Hollywoodu. Mírně tajemný, mírně kýčovitý, tlumeně nasvícený, s mnoha obrazy Marilyn Monroe po stěnách.

Později přichází Gabriel, zvláštní chlapík, Mexičan, působí trochu osaměle. Vozí lidi místo taxíku přes aplikaci Uber.

Zadní vchod z apartmánu vede na skrytou terasu s lehátky. Kouřím a poslouchám noční šum města. Na LA máme jen 1 den a zítra nás čeká nabitý program.

Po ránu nejprve vyrážíme do ulice, z níž má být nejlepší výhled na kultovní nápis „Hollywood“ v místních kopcích. Procházíme hollywoodským „neighbourhood“ a mám pocit, že to tu působí trochu unaveně. Hollywood prý už dávno není centrem všeho dění jako dřív, filmaři se přesouvají dál mimo město do levnějších lokalit.

My pokračujem na slavný Hollywood Blvd. a s očima přibitýma na chodník sledujeme klasické „hvězdy“ – Arnold Schwarzenegger, Jimmy Hendrix, Ray Charles, Walt Disney. 

Když ale zvednem oči ze země a rozhlédneme se kolem, není to žádná sláva.  Lidi a město, alespoň v téhle části, působí vyžile a uměle. Odmítáme dotěrného černocha, co nám nabízí „vyhlídkovou jízdu po Los Angeles a okolí“, ptá se odkud jsme a když říkáme Czech Republic, opovržlivě prohlásí „of course, you are cheap“.

Opouštíme Hollywood a jedem na prohlídku studií Warner Bros. Vstupenka není z nejlevnějších, ale četl jsem, že se vyplatí. Nasedáme na vozík/vláček a projíždíme ateliéry. Průvodce ukazuje, dává výklad, kde se natáčela která scéna a jmenuje spousty filmů a seriálů, které už jsem zapomněl. 

Specialitou prohlídky je 75. výročí Batmana, u jehož příležitosti jsou k vidění originální kostýmy použité v jednotlivých filmech a hlavně všechy Batmobily, Batmotorky, Bat-tryskáče a podobně J. 

Mimo to vám udělají fotku na sedačce z Přátel, nasadí vám na hlavu Moudrý klobouk z Harryho Pottera, šáhnete si na křesla, na kterých seděl Neo s Morfeusem a podobně.

Je to dobrý, člověk se dotkne věcí a spatří místa, který mu do teď přišly naprosto vzdálený a nereálný. Rekvizity a kulisy z „amerických velkofilmů“.

Po prohlídce Warner Bros nasedáme zpět do auta a vyrážíme do kopců, na místo, které si nemůžu odpustit – lynchovský Mulholland Drive. Úzká silnička se kroutí a stoupáme nad město. 

Otevírají se skvělé výhledy na Los Angeles i na hollywoodský nápis. Mulholland Drive se rozhodně vyplatí navštívit nejen Lynchovým fanouškům J.

Nám se daří ho projet bez ztráty paměti nebo poruchy osobnosti (snad?) a tak losangeleský den úspěšně zakončujeme v Santa Monice. Dávám večerní koupačku na dlouhé pláži a jdeme ke slavnému molu Santa Monica Pier. Zde mezi kolotoči, obchůdky a restauracemi končí u oceánu slavná Route 66.

Pak už se zmožení a hladoví zařazujem do  kolon aut pomalu se šinoucích zpět do velkoměsta a uleháme pod svůdným pohledem Marilyn v našem pokoji v Hollywoodu.

Suma sumárum - LA na mě nepůsobilo moc přívětivě/hezky, ale rozhodně má svojí zvláštní trochu negativní, trochu záhadnou atmosféru. Vybrali jsme si jen zlomek toho, co z města a okolí vidět a záměrně jsme to ladili „filmově“ – protože to je to, s čím mám hlavně Los Angeles spojené.

Následující ráno se loučíme s Gabrielem, pakujem vše do auta, opouštíme LA a jedem zpět do přírody. Čekají nás závěřečné 2 národní parky – Sequoia a King’s Canyon. Postupně opouštíme vyprahlou část Kalifornie a přijíždíme zpět do lesů na úpatí pohoří Sierra Nevada, rajónu slavného skotského dobrodruha a přírodovědce Johna Muira, který se zasadil za vznik národních parků Yosemite a Sequoia.

Spíme v krasném kempu Potwisha na okraji národního parku. Lesy, ve kterých je kemp usazen, se začínají zbarvovat, přichází podzim. 

Rozděláváme táborák, věci ukládáme do „bear lockeru“ – ano zase jsme na území medvědů a vše, co nějak voní musí být uchováno mimo auto a stan ve zvláštní železné skříni. Když se ráno probouzíme a vaříme čaj, přichází do kempu stádo srnek a pasou se mezi stany.

Po pár kilometrech konečně přijíždíme do oblasti „obřích sekvojovců“. Nádherné, obrovské, prastaré stromy se tyčí všude kolem. Zvláštní je jejich kůra – hebká, skoro až měkká na omak. 

Některé sekvoje mají hluboké černé „jizvy“ od ohně. Požáry, které se občas lesy šíří, byly původně ochránci přírody potlačovány. Později ale zjistili, že sekvoje oheň (v přiměřené míře) potřebují. Oheň čistí slabší stromy, dělá prostor těm silným a zúrodňuje půdu, aby se mohly uchytit nová sekvojová semínka.

Projíždíme všechny hlavní klasiky – Tunnel Log (kládu kterou projedete autem), Giant Forest s Generálem Shemanem – největším stromem na Zemi (co se objemu dřeva týče). 

Když jdeme procházkou zpět od generála, poštěstí se nám konečně i to, co se nepodařilo v Yosemitech – medvědi ve volné přírodě! Kousek od cesty pozorujem jak si hrají 2 medvíďata a velká medvědice. Je tu hodně lidí, tak strach nemáme, potkat je ale takhle někde na osamělým treku bych nechtěl  :-).

Pokračujem po General’s Highway, která spojuje generála Shermana v NP Sequoia s generálem Grantem (druhý objemově největší strom na světě) v národním parku King’s Canyon.

Sekvoje pro nás byly zajížďka – z pacifického pobřeží jsme odbočili zpět do vnitrozemí. Ale rozhodně se vyplatila... jsou jedním z nejpůsobivějších národních parků a skvěle doplnili neuvěřitelně pestrou mozaiku přírody, co jsme v USA během 5ti týdnů viděli.

Po rychlém setkání s generálem Grantem se loučíme s národními parky USA a směřujem zpět k oceánu. Naší závěrečnou etapu v USA chceme zakončit jízdou po Highway č. 1 po pobřeží Pacifiku... a po ní dojet zpět do San Francisca.

Před rokem v Americe #2: Pouštní park Joshua Tree a pohodové San Diego

Tak tu máme září a na Nový Zéland pomalu přichází jaro. Lyall tráví čím dál víc času na lodi, brzy se na ni komplet přestěhuje a vyrazí na jih k subantarktickým ostrovům. Domů se vrací hlavně na víkendy, aby trénoval 14ti letého Harissona na staré motorce, kterou mu pořídil. Harisson je dobrej týpek, čte komiksy (oněkdá si přitáhl Mause... dobrá volba), má přehled o filmech a hrách na Playstation 4.

Celkem už tu začínáme mít pár známých. Před týdnem si tu na Lenčou připraveném luxusním menu pochutnával pohodový projekťák Ario ze SAPu. A brzy nás snad zase navštíví couchsurferka Jenn z Taiwanu. Na obědy chodím většinou s partičkou fajn Indů a postupně ochutnávám jejich speciality - nakládaný mango, všemožné curry, různý druhy indickýho chleba J.

Po delší době jsme taky vyrazili do přírody na túru – kousek od Aucklandu leží Waitakere Ranges, zalesněné kopce s jezery, řekami, vodopády, táhnoucí se k divokým plážím západního pobřeží.  Už bylo potřeba zase provětrat pohorky.

To jen tak na úvod k aktuálnímu dění. Nyní zpět k vytčenému cíly – vypořádat se s nepopsanou částí naší cesty po Americe. Tu noc, co opouštíme Arizonu, stanujeme v kempu u řeky Colorado přímo na hranicích Kalifornie. Spaní nám zpříjemňuje barbecue – oslava početné mexické rodiny přímo vedle nás. Ráno se probouzíme do slunečného dne a jdu vyzkoušet koupačku v Coloradu, je tu malá písečná pláž, řeka valí pořádně rychle. 

Naším cílem pro dnešní den je projet pouštní oblast národním parkem Joshua Tree a dorazit k Pacifiku do San Diega, kde máme booklé ubytování přes airbnb.

Park Joshua Tree je přehlídkou pouštní flóry. Je tvořen 2ma ekosystémy – prvním je coloradská poušť s prapodivnými keři Occotillo a kaktusy Cholla.

Druhým je výš položená mohavská pouští s lesy rozeklaných Joshua Tree (aka juka krátkolistá, ano, mám to z wikipedie) a skálami rozlámanými do obrovských balvanů.

Z Joshua Tree se stáčíme na jih a večer příjíždíme do San Diega – nejjižnějšího bodu naší trasy, kousek od mexických hranic. Vítá nás sympatický, čerstvě sezdaný mladý pár Phil a Lauryn, kteří si přivydělávají přes AirBnB. Ukládáme se do útulného pokojíku - stěny polepené mapami světa, šicí stroj, malířský stojan – Lauryn je výtvarnice J. Phil nám dává pár tipů, co v San Diegu vidět. Vzhledem k nabitému programu posledních týdnů už jsme nestihli o San Diegu nic moc studovat a plánovat.

Prohlídku začínáme na hřbitově. Řady bílých pomníků obětí válek (jak z vojína Ryana) se táhnou po kopcích s krásným výhledem na oceán. 

Pokračujeme na místo zvané Cabrillo Monument – z majáku se otvírá pohled na nekonečné pobřeží a mrakodrapy San Diega.

Procházíme přístavem, na útesech a starých lodích posedávají pelikáni. 

Na rozlehlé písčité Ocean Beach se poprvé se koupu v Pacifiku. 

Bloumáme downtownem, na nábřeží staví magický chlapík věže z na špičku postavených balvanů. Zkoušíme to taky ale nedaří se nám. Ještě nemáme dostatečně zklidněnou vnitřní energii.

Nemůžu si odpustit návštěvu místního comicshopu. San Diego je domovem nejslavnějšího mezinárodního setkání comicsových fandů – Comic Conu. Bohužel samotného conu se zde nezúčastním ale aspoň pokecám s místním nerdem – prodavačem v comicshopu. Prý má rád Prahu J.

Se setměním přijíždíme na poloostrov Coronado, kterému vévodí historický dřevený luxusní resort Hotel Del Coronado (z roku 1888). Po tmě jdeme po dlouhé pláži. Sem tam tu hoří oheň, kolem kterého sedí parta lidí a něco opíkají. Po jedné straně svítí masivní starý hotel, po druhé hučí temný oceán.

Dáváme druhou noc u Phila a Lauryn a loučíme se. Doporučují nám stránky CraigsList – prý přes ně nakoupili většinu výbavy do svého bytu... a nám se přes ně později podaří prodat kempovací výbavu před opuštěním americké pevniny.

Odjíždíme ze San Diega s pocitem, že je to zatím nejpříjemnější město v USA, co jsme navštívili. Přátelská atmosféra, krásné pobřeží, podstatně míň obludných bezďáků než v SF.

Po opuštění centra ještě navštěvujem pár Philem doporučených míst. Prvním z nich je Belmont Park. Pláž střeží plavčík jak z pobřežní hlídky, a hned vedle je oldschoolový zábavní park se starou horskou dráhou, kterou si namůžu nechat ujít :).

Druhým je kousek severněji položený krásný divoký pás pobřeží La Jolla, kde se na útesech spokojeně sluní tuleni.

Pak už se napojujeme na první úsek Highway č. 1 a se západem slunce míříme do Los Angeles. Ubytko, opět přes Airbnb, máme buklé přímo v Hollywoodu u mexičana Gabriela.