Zajímavé odkazy

Vzhledem k tomu, že se nám celkem nahromadily užitečné webové stránky, rozhodl jsem se aktualizovat seznam „zajímavých odkazů“ vlevo na blogu… a sepsat k tomu tento příspěvek, jako takovou legendu. Tyhle weby nám při cestování hodně pomáhají ať už při: hledání ubytování, kupování letenek, půjčování aut, nákup/prodej výbavy, převod peněz mezi účty, hledání práce… nebo jako inspirace. Když nějaký zajímavý odkaz přibude, připíšu popisek do tohoto příspěvku.

Momondo – Přes Momondo jsme nakupovali zatím všechny naše letenky (jednosměrné). Má slušný rozsah leteckých společností, které zahrnuje, možnost hlídání ceny a posílání aktuálních pohybů cen do emailu, sympatický přehledný vzhled i mobilní aplikaci. Co mi chybí je možnost hledat „nejlevnější lety“ v určitém období – např. v rámci celého měsíce. Člověk si vždy musí vybrat konkrétní data odletu a postupně proklikávat po dni různé termíny. Možná že něco chytřejšího by měl umět skyscanner ale ten jsem zatím prakticky nevyzkoušel.  

Rentalcars – Podobně jako Momondo vyhledává letenky, Rentalcars vyhledává napříč půjčovnama aut a můžete tak získat tu nejlepší nabídku. Využili jsme na západě USA i na Havaji. Zvláštní je u půjčovného, že pokud se vám podaří „přelstít systém“, aby si myslel, že jste z USA, dostanete mnohem lepší ceny. Mám s tím dvojnásobnou zkušenost. Zároveň je důležité koukat i na doplňkové služby, které půjčení zahrnuje (pojištění škody 3tí osobě, pojištění auta, nonstop asistenční služba etc.)… může se stát, že online zaplatíte přes rentalcars super cenu a na místě v půjčovně vám „doúčtují“ spousty poplatků za různá pojištění… která sice nejsou povinná, ale můžete si být jistí, že vás přesvědčí, že je nutné je mít.

Couchsurfing – Zásadní cestovatelský portál – ubytování zdarma u místních. Důležité je mít kladné reference, aby vás k sobě domů vzali. A taky důkladně pročíst detaily o ubytování (kolik lidí bude společně spát v pokoji etc.) CS je celosvětový, ale funguje někde líp někde hůř. Naprosto super máme zkušenosti z Nového Zélandu, naopak v USA bylo skoro nemožný najít někoho volnýho ve velkých městech… a když už, tak to bylo vostrý doupě v Brooklynu J. Krom toho, že bydlíte zadarmo je velká výhoda potkávání se s místníma, podnikání společných výletů a tak. Samozřejmě, že by se to mělo taky oplácet. Tzn., kdo chce bydlet přes CS, měl by sám poskytnout možnost ubytování u sebe doma, až dorazí z cest.

Airbnb – Bydlení u místních, ale placené. Jde výborně vyhledávat podle polohy, cenového rozmezí a parametrů – jako např. možnost používat kuchyň, internet a další. Většinou to vyjde levněji než hostel a navíc je tam opět prvek „socializace“ s místními. V USA nám nešel couchsurfing, ale skvěle fungovalo právě airbnb – bydleli jsme přes něj v New Yorku, Los Angeles, San Diegu i na Havaji.

Booking.com – Když nevycházelo ubytování u místních / nebo jsme si chtěli odpočnout od lidí. Klasický web, jde řadit podle ceny, hotely/motely/hostely jsou hezky vidět na mapě. Na „nejnižších“ cenových příčkách je to občas dost divočina. Takto jsme si vychutnali 1* hotely Europa a Budget Inn v San Franciscu J. Podobné weby jsou ještě agoda a expedia.ie.

Guide to Sleeping inAirports – Když si chcete zdřímnout na letišti / zabít tam pár hodin, tak na téhle stránce najdete tipy, jestli je to zrovna na tomhle letišti OK, případně kde jde najít nejlepší útočiště a kde na vás z koberců vyskáčou štěnice. Využili jsme na letišti v Aucklandu.

Craigslist – americký online sekáč. Doporučili nám ho lidi ze San Diega, kteří přes něj prý nakoupili veškerou výbavu do bytu. Nám se přes něj podařilo prodat kempovací výbavu v San Franciscu před odletem na Havaj. A určitě by to mohlo být zajímavý i na nákupy, kdybychom to znali dřív. Registrace zdarma.

Trademe – novozélandská obdoba aukra. Využili jsme pro nákup auta – naší potápěčské dodá ky… a nejspíš se ho tímto způsobem pokusíme i prodat před opuštěním Zélandu.

Transferwise – pokud máte 2 účty v různých měnách (např. v ČR v korunách a na Zélandu si založíte účet v NZD), pak je transferwise geniální způsob jak dostat peníze z jednoho účtu na druhý s výborným kurzem a minimálními poplatky. Prověřil jsem i na vyšších částkách – poslal jsem si z ČR 60 000 Kč na nákup auta a bez problému se mi připsala odpovídající suma v NZD na novozélandském účtu.

Backpackerboard – podle mě nejlepší stránka na shánění sezónních prací na Zélandu. Velká nabídka prací, získali jsme zde práci v kavárně v Haastu na jižním ostrově.

WWOOF – dobrovolnictví na organických farmách. Poprvé se o webu zmínil couchsurfer v Brooklynu spící na jednom z mnoha gaučů Lexe Pelgera. Zapsali jsme si… a o pár měsíců později využili. Za registraci zaplatíte nějakých 40 NZD, ale je to dobrá investice. Vytvoříte si profil a rozhlédnete se po poptávce – v tzv. hotlistu píšou vzkazy farmy, které aktuálně potřebují pomoc. Přečtete si, jak bude vypadat náplň práce (zahrada/zvířata/děti) omrknete profil a reference farmáře a zkusíte zažádat tam, kde se vám to zamlouvá. My takhle strávili super 2 a půl týdne na farmě v Otaki. Práce venku, pouze zahrada a sady, žádná zvířata.  Odměnou je bydlení a strava zdarma, dělá se většinou 4 až 6 hodin denně, takže žádná velká dřina. WWOOF funguje celosvětově, nikoliv jen na NZ. Dalším podobným webem s nabídkami dobrovolnictví je helpx… prý funguje, ale zatím jsme nevyužili.

Marek a Ivča – Jedna z počátečních inspirací. Pár, který strávil na cestách 2 roky, pracovali na Zélandu, v Austrálii, o svých cestách si vedli blog. Stihli jsme je, když se vrátili do ČR, v listopadu 2013 jsme se sešli v Praze. Dali nám cenné tipy o tom, jak cestu pojmout… a vymluvili nám Nepál mezi USA a Novým Zélandem.

Na rok na Nový Zéland – Výborný web pro ty, kteří se chystají na working holiday na Novém Zélandu. Je to blog páru, který to všechno zažil, můžete si počíst jejich zápisky. Nejužitečnější pro nás byly hezky přehledné a strukturované příspěvky o tom „co zařídit před odjezdem“, „co zařídit po příjezdu“…

Oldřich Thér – Dle referencí dokáže pan Thér sehnat nejlepší a nejlevnější letenky z ČR na Nový Zéland a údajně si je přes něj kupuje mnoho lidí z ČR, kteří vyráží s working holiday visa na Zéland. Pro nás osobně jsme jeho služeb nevyužili – jednosměrné letenky z Havaje na Zéland nedělá, ale sehnal skvělé letenky pro rodiče, kteří se za náma na Zéland vydají v únoru 2015. Komunikace přes email funguje výborně.

Pavel Hájek – Pan Hájek je zkušený průvodce po západu USA. Před cestou jsem se s ním spojil přes email a následně Skype (zrovna byl v Las Vegas) a dal mi skvělou „rychlokonzultaci“ – v podstatě mi nadiktoval trasu, kterou jsme pak v USA projeli.

Adventura – Ne, že bychom něco řešili přes cestovku, ale Adventura má moc pěkné katalogy, v nichž jsem si při počátečním plánování listoval. Jde se tam inspirovat ohledně trasy a roční doby, kdy kam vyrazit. Katalogy jdou stáhnout i v PDF z jejich webu.

Havaj 2/2: Ostrov Oahu

Díky půjčenému mini Fiatu celkem slušně projezdíme ostrov Oahu. Jedním z nejoblíbenějších cílů našich výprav se stává severní břeh. Jde o surfařský ráj a s blížící se zimou jeho krásné pláže zalévají čím dál větší vlny. Poprvé se vydáváme k oldschoolovému surfařskému městečku Haleiwa. Na doporučení Jessicy nacházíme pláž, kde je možné pozorovat velké želvy. A fakt – když se člověk podívá, kousek od břehu se každou chvíli vynoří hlava želvy. Vydávám se to obhlídnout se šnorchlem, voda je dost kalná kvůli vlnám. Nejdřív nevidím nic, po chvíli se pár centimetrů přede mnou objeví obří krunýř želvy otočené ke mně zády J.

Kolem této želví pláže piknikují místní – je neděle a havajané si užívají pořádné barbecue, rozložené altány, stoly, kuřata se točí, lampióny na obřích stromech, je docela větrno, děcka pouští draky. 

Stromy jsou na Havaji zvláštní, košaté, mnohem širší než vyšší, některé zvláštní druhy vypadají, že dokonce zapouštějí kořeny přímo z větví – vedou kolmo svisle dolů a zavrtávají se do země… možná dodávají živiny do obrovské koruny a zároveň dělají podporu větvím, aby se svojí váhou nezlomily. Ale možná taky dost kecám J.

Další místa, které jsme na severním břehu navštívili jsou: legendární sufařská pláž Waimea Bay, kde si nechám pořádně propláchnout dutiny v příboji, nádherná zlatá Sunset Beach a šnorchlovací Žraločí zátoka (Shark’s Cove) – bez žraloků, ale se spoustu krásných různobarevných rybek prohánějících se v mělkých vodách.

Většinu těchto míst jsme navštívili víckrát. Na severní břeh je možné jet buď vnitrozemím nebo po východním pobřeží Oahu. Při posledním výjezdu na severní břeh to bereme kolem pobřeží, je to pomalejší, ale ukazují se nám další krásné pláže, zátoky, zeleně porostlé hory…

Těšíme se na koupání na našich oblíbených místech, ale máme smůlu – oceán se rozbouřil a severní břeh už patří surfařům. Ze Shark’s Cove – dříve poklidného „bazénku“ chráněného půlkruhem útesů – se stala běsnící vana zalévaná obřími vlnami. 

Tentokrát se tam nikdo nekoupal… a už vůbec nešnorchloval. Za to surfaři už předvádí pořádné jízdy a to jsme ještě určitě zdaleka neviděli, co vodní živel dokáže.

Po týdnu v Honolulu se přesouváme do naší druhé lokality – malého městečka Kailua. Bydlíme opět přes airbnb u stárnoucího surfaře Johna s jeho ženou z Indonésie a malou dcerkou. Ubytování je to na airbnb docela netypické, dům je obrovský, v ostatních pokojích jsou další hosté, venku je bazének a posezení, spíš je to ve stylu penzionu. Přestože je už John starší týpek, je poznat že jde o surfaře – frikulín, trochu floutek J.

Těšíme se, že v Kailue uvidíme Ironmana – triatlon zahrnující maraton, nějakých snad 200km na kole a 5km plavání. Má se odehrát v Kailue zrovna v době, kdy my tam budem. Když ale procházíme městečkem, nevypadá to, že by se tu mělo něco podobného odehrávat, nikde žádné cedule, nic. Nakonec s mírným zklamáním zjišťujem, že Ironman se běžel v místě zvaném Kailua-kona, na Havaji… ale na jiném ostrově J. Nicméně při letu z Havaje do Sydney jednoho Ironmana potkáváme. Pozná se podle batůžku, kde má své jméno a čas za který to dal – něco přes 10h, což je dost dobré. Svou tělesnou konstitucí a ocelovým leskem v očích mi nápadně připomíná tělocvikáře z Křenky – Igora Pánka. Lenča je z něj celá pryč J.

Co se týče okolí Kailui – je to ráj. Nádherná zlatobílá pláž s jemným pískem, palmy, azurové moře. S oblibou nakupujem v malém obchůdku u pláže, kochám se výhledem s plechovkou ledové havajské kávy a čtu Mládí v hajzlu na čtečce.

Na Kailua Beach navazuje užší ale taky krásná Lanikai Beach – tam jedno odpoledne pozorujem „performance“ zvláštního tria. Dva pásci hledí na moře, jeden rapuje, druhej vrže na violoncello, k tomu mají artistku v plavkách, která předvádí kousky s kruhy. Zdá se, že to dělají jen tak pro radost, jsou srandovní, ale docela dobře navozují příjemnou „chillout“ atmosféru.

Kromě vychutnávání krás Havaje je na našem programu taky plánování Nového Zélandu. A tak posíláme „requesty“ a postupně se radujem ze schváleného Couchsurfingu u Lyalla v Aucklandu a WWOOFu na Ronově farmě v Otaki – o obou už jsem se rozepsal v předešlých příspěvcích. Samozřejmě taky píšu blog (na Havaji to tuším bylo o Capitol Reefu v Utahu). Vybírám fotky z dřívějších etap cesty, dohledávám v diáři, kde jsme kdy byli a co se dělo. Během cesty se značně změnila úloha mého diáře – dřív jsem si zapisoval „abych něco nezapomněl udělat v budoucnosti“, teď je to spíš zpětně každý večer „abych nezapomněl, co se odehrálo“. Tímto způsobem se nám na cestě hezky propojuje minulost, přítomnost a budoucnost. Píšu a prohlížím fotky o místech a událostech kde jsme byli, užíváme si to, co se aktuálně děje a plánujem a zařizujem další postup.

Ve velké kuchyni u Johna v Kailue taky rozjíždíme kulinářské orgie – připravujem luxusní krevety na česneku a steak z lososa. Nedá mi to a po troše váhání kupuju naložené havajské okurky s různými druhy chilli papriček. Snažím se několik večerů, ale po pár kouscích mě vždycky odrovnaj… takže bohužel, nezmohl jsem je. Milovníkům pálivého vřele (doslova) doporučuju.

O zátoce Hanauma se s nostalgickým povzdechem zmiňuje i doktor Jacobi z Twin Peaks. My jsme ji navštívili 2x, podruhé během našeho posledního dne. Jde nejspíš o nejvíc šnorchlařsky známé místo na Oahu a je to znát na počtu návstěvníků. Před vstupem musíte bezpodmínečně shlédnout mravokárný film. Takže stojíte na pařáku před „kinosálem“ dokud veledůležitý uvaděč typickým amíkovsky patetickým způsobem nezačne udílet pokyny a dav je nahnán dovnitř. Pak si přetrpíte asi 10min ve stoje filmu o tom, jak je příroda na Havaji krásná a zranitelná, kde si ve vodě můžete stoupnout a kde ne… a pak konečně můžete na pláž J.

Ta trocha nepříjemností se ale vyplatí. Při sestupu k pláži je luxusní pohled na zátoku shora – pod vodou je vidět zvláštní kamenný labyrint. A když sejdem dolů a ponoříme se pod hladinu, mezi útesy se prohání rybky všech barev a tvarů, je to jako plavat v jednom velkém akváriu.

Šnorchlovací výbavu si jde půjčit na místě, ale jedno půjčení vyjde podobně jako koupení nového, takže pořizuju ve Walmartu vlastní brýle a šnorchl a cestují se mnou společně dál na Zéland.

Havaj opouštíme opět z Honolulu směr Nový Zéland s přestupem v Sydney (ano, přesně tam zůstanou osamocena pár dní naše zavazadla). Máme to stejně jako s pevninským USA – viděli jsme toho hodně… ale ještě na pár podobných výletů by to vydalo. Doufám, že se tam někdy vrátíme, prozkoumáme další ostrovy a případně skočíme na oblíbená místa. A třeba už vyjde i ten Ironman. J