čtvrtek 19. ledna 2017

Kde jsme, kde jsme byli, kam se chystáme a proč nepíšem blog :-)

Píše se rok 2560. Podomácku vyrobený vozík tlačený mopedem hrčí kolem čtvrté ráno po silnici. Ve tmě se skrývají ruiny prastarých buddhistických chrámů…

Ne, nezačal jsem místo cestovatelského blogu psát postapokalyptické sci-fi. To jen krátký popis našeho dnešního ranního příjezdu do provincie Sukothai v Thajsku :-). Dle buddhistického thajského letopočtu je rok 2560, dokonce to máme vytisklé i na autobusové jízdence.



Nestíháme psát přátelé, události vzaly rychlý spád, neustále se někam přesouváme a tak jsem se jen rozhodl napsat tenhle zrychlený příspěvek, jak zatím postupujem, kde jsme byli a kam se chystáme. Detailnější příspěvky s fotkama snad přijdou později.

Takže, vyrazili jsme v listopadu z Nového Zélandu. Nejprve jsme si užívali na Cookových ostrovech – konkrétně Rarotonze a Aitutaki. Pak jsme přeletěli do Francouzské Polynésie, spali přes airbnb 5 nocí na jachtě v zátoce na ostrově Moorea, prozkoumávali posvátný ostrov Raiatea, kempovali v chatce na jihu divokého Huahine a nechali se úžasně hostit kamarádem Philippem na Tahiti. Asi jsme se zamilovali během našeho „South Pacific“ tripu do potápění. Dali jsme tři ponory, poslední z nich do 23 metrů s Philippem a jeho kamarádem instruktorem Danielem.



Z Tahiti jsem přeletěli zpět na Nový Zéland, dle „guide for sleeping in airports“ našli místečko na pár hodin spánku na letišti a následující ráno přeletěli do australského Melbourne. Město skvělého street artu a kaváren jsme opustili v našem prvním „mini-camperu“ půjčeném od Wicked Campers – malé auto s rozkládacím stanem na střeše – a projeli s ním Great Ocean Road. Krom dvanácti apoštolů jsme potkali i spoustu koal, klokanů a papoušků. Během tůry v národním parku Grampians nám zkřížila cestu ježura.

Z Melbourne jsme přeletěli do Tasmánie a vypůjčili druhý minicamper aka „zmrzlinářský vůz“ (většina z vás pravděpodobně viděla foto na fejsbuku). Dali jsme 2 týdny kempování a road tripování po parádní přírodě Tasmánie. Samozřejmě jsme se i byli podívat na slavné tasmánské čerty.



Z Tasmánie byl let do krásného beach-bikini Sydney a pak ještě pár-denní výlet do blízkého národního parku Blue Mountains s kaňony zahalenými v modravém oparu z eukalyptových lesů.

No a asi před 5ti dny jsme se ponořili do pravé exotiky – jihovýchodní Asie. Nejprve jsme si užili pár dní couchsurfování v super moderním působivém Singapuru. 



A pak podstoupili nekompromisní smyslový útok v Bangkoku – vůně street food, pachy kanalizace a odpadků, buddhističtí mniši v oranžových kutnách, zašmodrchané změti elektrického vedení, spousta lidí a stánků měnících se s každou denní  - noční dobou, neuvěřitelně propracované buddhistické chrámy a zlaté sochy Buddhů všech velikostí.

Úspěšně jsme se nechali poprvé napálit a teď už jsme na cestě na sever Thajska – přes UNESCO oblasti Ayutthaya a Sukhothai (odtud píšu).



Chystáme se dojet do Chiang Mai a pak přejet přes pozemní hranice do Myanmar (Barma). Tam, pokud se nám bude líbit, můžem na základě víz zůstat až 4 týdny.

Pak je v plánu ještě na chvíli přejet do Thajska, pak ochutnat trochu Malajsie a přeletět na Taiwan a odtam do Vietnamu. Ale to už je jen takový „hrubý nástin“ – člověk nikdy neví, jak se vše vyvine :-).