Už potmě přijíždíme do Los Angeles. Silnice má nejmíň 6
pruhů, křižujem proudy aut dle příkazů GPS. Bez ní bychom byli kompletně
ztracení. Ubytování máme přímo v Hollywoodu, opět přes naše oblíbené
airbnb.
Parkujem a ověšení krosnama si vyzvedáváme klíče z bezpečnostní
schránky u dveří. Týpek jménem Gabriel, u kterého bydlíme, ještě není doma.
Když vcházíme do jeho apartmánu, jsme nadšení. Místo má atmosféru, která se
perfektně hodí k mé představě Hollywoodu. Mírně tajemný, mírně kýčovitý,
tlumeně nasvícený, s mnoha obrazy Marilyn Monroe po stěnách.
Později přichází Gabriel, zvláštní chlapík, Mexičan, působí
trochu osaměle. Vozí lidi místo taxíku přes aplikaci Uber.
Zadní vchod z apartmánu vede na skrytou terasu s lehátky.
Kouřím a poslouchám noční šum města. Na LA máme jen 1 den a zítra nás čeká
nabitý program.
Po ránu nejprve vyrážíme do ulice, z níž má být nejlepší
výhled na kultovní nápis „Hollywood“ v místních kopcích. Procházíme
hollywoodským „neighbourhood“ a mám pocit, že to tu působí trochu unaveně. Hollywood
prý už dávno není centrem všeho dění jako dřív, filmaři se přesouvají dál mimo
město do levnějších lokalit.
My pokračujem na slavný Hollywood Blvd. a s očima přibitýma
na chodník sledujeme klasické „hvězdy“ – Arnold Schwarzenegger, Jimmy Hendrix,
Ray Charles, Walt Disney.
Když ale zvednem oči ze země a rozhlédneme se kolem,
není to žádná sláva.
Lidi a město, alespoň v téhle části,
působí vyžile a uměle. Odmítáme dotěrného černocha, co nám nabízí „vyhlídkovou
jízdu po Los Angeles a okolí“, ptá se odkud jsme a když říkáme Czech Republic,
opovržlivě prohlásí „of course, you are cheap“.
Opouštíme Hollywood a jedem na prohlídku studií Warner Bros.
Vstupenka není z nejlevnějších, ale četl jsem, že se vyplatí. Nasedáme na vozík/vláček a projíždíme ateliéry. Průvodce
ukazuje, dává výklad, kde se natáčela která scéna a jmenuje spousty filmů a
seriálů, které už jsem zapomněl.
Specialitou prohlídky je 75. výročí Batmana, u
jehož příležitosti jsou k vidění originální kostýmy použité v jednotlivých
filmech a hlavně všechy Batmobily, Batmotorky, Bat-tryskáče a podobně J.
Mimo to vám udělají
fotku na sedačce z Přátel, nasadí vám na hlavu Moudrý klobouk z Harryho
Pottera, šáhnete si na křesla, na kterých seděl Neo s Morfeusem a podobně.
Je to dobrý, člověk se dotkne věcí a spatří místa, který mu
do teď přišly naprosto vzdálený a nereálný. Rekvizity a kulisy z „amerických velkofilmů“.
Po prohlídce Warner Bros nasedáme zpět do auta a vyrážíme do
kopců, na místo, které si nemůžu odpustit – lynchovský Mulholland Drive. Úzká
silnička se kroutí a stoupáme nad město.
Otevírají se skvělé výhledy na Los
Angeles i na hollywoodský nápis. Mulholland Drive se rozhodně vyplatí navštívit
nejen Lynchovým fanouškům J.
Nám se daří ho projet bez ztráty paměti nebo poruchy
osobnosti (snad?) a tak losangeleský den úspěšně zakončujeme v Santa Monice.
Dávám večerní koupačku na dlouhé pláži a jdeme ke slavnému molu Santa
Monica Pier. Zde mezi kolotoči, obchůdky a restauracemi končí u oceánu slavná
Route 66.
Pak už se zmožení a hladoví zařazujem do kolon aut pomalu se šinoucích zpět do
velkoměsta a uleháme pod svůdným pohledem Marilyn v našem pokoji v Hollywoodu.
Suma sumárum - LA na mě nepůsobilo moc přívětivě/hezky, ale
rozhodně má svojí zvláštní trochu negativní, trochu záhadnou atmosféru. Vybrali
jsme si jen zlomek toho, co z města a okolí vidět a záměrně jsme to
ladili „filmově“ – protože to je to, s čím mám hlavně Los Angeles spojené.
Následující ráno se loučíme s Gabrielem, pakujem vše do
auta, opouštíme LA a jedem zpět do přírody. Čekají nás závěřečné 2 národní
parky – Sequoia a King’s Canyon. Postupně opouštíme vyprahlou část Kalifornie a
přijíždíme zpět do lesů na úpatí pohoří Sierra Nevada, rajónu slavného skotského
dobrodruha a přírodovědce Johna Muira, který se zasadil za vznik národních
parků Yosemite a Sequoia.
Spíme v krasném kempu Potwisha na okraji národního
parku. Lesy, ve kterých je kemp usazen, se začínají zbarvovat, přichází podzim.
Rozděláváme táborák, věci ukládáme do „bear lockeru“ – ano zase jsme na území
medvědů a vše, co nějak voní musí být uchováno mimo auto a stan ve zvláštní
železné skříni. Když se ráno probouzíme a vaříme čaj, přichází do kempu
stádo srnek a pasou se mezi stany.
Po pár kilometrech konečně přijíždíme do oblasti „obřích
sekvojovců“. Nádherné, obrovské, prastaré stromy se tyčí všude kolem. Zvláštní
je jejich kůra – hebká, skoro až měkká na omak.
Některé sekvoje mají hluboké
černé „jizvy“ od ohně. Požáry, které se občas lesy šíří, byly původně ochránci
přírody potlačovány. Později ale zjistili, že sekvoje oheň (v přiměřené míře)
potřebují. Oheň čistí slabší stromy, dělá prostor těm silným a zúrodňuje půdu,
aby se mohly uchytit nová sekvojová semínka.
Projíždíme všechny hlavní klasiky – Tunnel Log (kládu kterou
projedete autem), Giant Forest s Generálem Shemanem – největším stromem na
Zemi (co se objemu dřeva týče).
Když jdeme procházkou zpět od generála,
poštěstí se nám konečně i to, co se nepodařilo v Yosemitech – medvědi ve
volné přírodě! Kousek od cesty pozorujem jak si hrají 2 medvíďata a velká
medvědice. Je tu hodně lidí, tak strach nemáme, potkat je ale takhle někde na
osamělým treku bych nechtěl :-).
Pokračujem po General’s Highway, která spojuje generála
Shermana v NP Sequoia s generálem Grantem (druhý objemově největší
strom na světě) v národním parku King’s Canyon.
Sekvoje pro nás byly zajížďka – z pacifického pobřeží
jsme odbočili zpět do vnitrozemí. Ale rozhodně se vyplatila... jsou jedním z nejpůsobivějších
národních parků a skvěle doplnili neuvěřitelně pestrou mozaiku přírody, co jsme
v USA během 5ti týdnů viděli.
Po rychlém setkání s generálem Grantem se loučíme s národními
parky USA a směřujem zpět k oceánu. Naší závěrečnou etapu v USA chceme
zakončit jízdou po Highway č. 1 po pobřeží Pacifiku... a po ní dojet zpět do
San Francisca.
Žádné komentáře:
Okomentovat