Page v Arizoně bylo pro mne jedním z nejhezčích a
nejpohodovějších míst v USA. Jednak je v těsné blízkosti několika
nádherných přírodních atrakcí a druhak je tam perfektní kemp. Líbilo se nám tam
tolik, že jsme v Page strávili 3 noci. Hlavní nápovědou, že se blížíte do Page jsou 3 komíny čadící
uprostřed arizonské krajiny.
Po troše hledání nacházíme Lake Powell Campground.
Za 19 dolarů za site (plac pro stan s parkováním) dostanete příjemné místo
s grilem a stromem = stínem. Krom toho zdarma chladný bazén, horkou
vířivku, laundry na vyprání přímo v kempu, kafe na recepci zdarma, zásuvku
přímo u stanu, teplou sprchu – prostě krása.
První ráno vyrážíme do Antelope Canyonu. Stejně jako
Monument Valley tenhle kousek přírody spadá pod správu Navahů a musíte zaplatit
za prohlídku. Navíc k němu nedojedete autem – součástí prohlídky je
offroad jízda na korbě dodávky, na níž vás doveze ke kaňonu pravý navažský
průvodce. Na recepci kempu nám říkají,
že přes ně už prohlídku koupit nemůžem – mají plno. Ale prý máme zkusit jet
v 7 ráno před vstupní bránu, zařadit se do fronty a třeba nás indiáni
vezmou na milost.
OK – vyrážíme za svítání, komíny dýmají v ranních
červáncích. Před bránou nikdo není… a taky dlouho nebude. Příjíždí jen jakási
indiánská babka, která na nás kouká jak na blázny a pořád opakuje, že otvírají
až v 8.
Ukazuje se, že zakopaný pes je v tom, že jsme si neposunuli
v Arizoně hodiny. Takže kaňon otvírá v 8, bylo nám řečeno, ať dojedem
na 7… a my před branou stáli už v 6. Na druhou stranu - jsme první… J Po 2 hodinách čekání
si objednáváme prohlídku na ten samý den odpoledne. Poté se jedeme dospat J
Odpoledne absolvujem písečné rally a přijíždíme k ústí
Antilopího kaňonu – je to hluboký úzký zářez v červeném pískovci. Vyhloubila
ho voda, která prý pravidelně zaplavuje kaňon. Ve chvíli když jsme tam my se
ale kaňonem valí pouze nepřetržitý proud lidí – tam a zpět.
Antilopí kaňon je
obzvlášť fotogenický – světlo proniká do hlubokého zářezu a zbarvuje stěny
různými odstíny oranžové, červené, hnědé. Vy stojíte na dně a fotíte jednu
fotku za druhou J.
Indiánští průvodci to ještě přiživují – támhle vidíte tvar medvěda, támhle si
stoupněte do stínu, namiřte foťák pod určitým úhlem a na fotce bude srdce... J
Kdo si hodně připlatí,
může do kaňonu v určitou denní dobu, kdy je možné spatřit tzv. „sun beams“
kužely světla dopadající přímo na dno. I bez nich ale rozhodně stojí Antelope
Canyon za návštěvu.
Co by červeným kamenem od kaňonu dohodil leží další skvost –
obří zákruta ve tvaru dokonalé podkovy na řece Colorado – Horseshoe Bend. Vede
k ní krátká ale dobře vypointovaná procházka. Horseshoe Bend znáte
z fotek, jste zvědaví, jak bude vypadat naživo. A do poslední chvíle
vidíte úplnej prd. Pak dojdete na kraj srázu a v jednom okamžiku se objeví
podkova v celé kráse.
V Page nám taky zbývá dostatek času na relax a další
plánování cesty. Střídám studený oldschoolový bazén s horkou oldschoolovou
vířivkou. Večer pod stanem rozkoukáváme Twin Peaks (a dokoukáváme ho o pár
měsíců později, tady v Haastu na Novém Zélandu). Podobně jako Twin Peaks
načínám v Page a dokončuju v Haastu zelený (lehce, ale skutečně jen
lehce mátový) Marlbora. Spotřeba alkoholu a tabáku mi na cestě značně klesla,
nicméně u táboráku k pivu je občas třeba něco pokuřovat (doutníky
z newyorského Nat Sherman’s tou dobou již vzaly dávno za své) a
nevyzkoušet americký Marlboro v Arizoně by byla neopatrnost J.
Přes nebývale stabilní kempovou WiFi také bookujem airbnb
ubytování v Los Angeles a San Diegu. Tím se nám ukotvuje poslední část
našeho okruhu po USA. Obecně při plánování trasy po USA jsme se snažili skloubit
několik věcí – vidět toho hodně, nespěchat a užívat si svobodu. S tím
posledním se trochu tluče další faktor – neutratit majlant za ubytování. Ve
velkých městech je prostě mít potřeba ubytování zařízené pár týdnů předem,
jinak se to hodně prodraží. O tom jsme se přesvědčili v New Yorku, když
jsme zoufale hledali útočiště na vyspání po první noci v Brooklynu – našli
jsme skvělé, ale docela drahé.
Myslím, že ve výsledku se nám trasa i pocit svobody a
nespěchání hodně vydařily. Měl jsem udělaný bodový seznam míst, které bych rád
viděl, a posloupnost v jakém pořadí je logicky projet - itinerář.
S tím mi hodně pomohl pan Hájek – zkušený průvodce po USA, kontakt od
mistra Šulera. Spojil jsem se s ním po Skype ještě z ČR – zrovna byl
v Las Vegas J.
Neměl jsem ale rozplánované kdy kde jaký den budem – tedy
harmonogram. To jsme nechtěli. Takže jsme prostě jeli a přesouvali se podle
toho, jak se nám kde líbilo – měli jsme 5 týdnů, což je slušná doba. Někde jsme
zůstali déle, některé místa (např. Dead Horse Point) jsme ani neměli
v plánu původně navštívit. A pokud bychom něco k závěru nestíhali,
tak to prostě vypustíme.
S nutností zarezervovat zavčas ubytování v San
Diegu, Los Angeles a San Franciscu jsme museli poslední část výletu náplanovat
trochu přesněji – udělali jsme „plánování od konce“ – před finální milník
„odlet ze San Francisca“ jsme vložili několik dalších dle zabookovaného
ubytování a bodů na trase a poslední týden jsme pak už měli docela nalinkovaný.
Bylo jasné, kdy musíme dorazit zpátky do Kalifornie na pobřeží Pacifiku a byl
víceméně jasný i následující program až do odletu na Havaj. Vše předtím se ale
podařilo s pocitem „dneska vyjedem, dojedem kam budem chtít a strávíme tam
tak dlouho, jak se nám bude líbit“.
Pro kvalitní „on the road“
atmosféru byla samozřejmě taky potřeba správná music. Přehrávali jsme hudbu z
mé mp3 (opět nemohu nezmínit Hradcův vymazlený SchmutzMix)– náš Chevrolet měl
super autorádio s USB vstupem.
A
taky jsme si oblíbili americké XM stanice. Narozdíl od pásma FM, jak ho známe u
nás, už na XM neladíte žádnou frekvenci, na rádiu vybíráte přímo z dlouhého
seznamu stanic, většinou věnovaných nějakému žánru… něco jako sky.fm přímo
v autě J.
Dle nálady posloucháme jazzovou improvizaci na „Jam On“, pořádnou elektronickou
smažbu na „Utopia“ nebo rockové legendy na „Classic Vinyl“.
Další den v Page věnujeme
monstrózní Glen Canyon Dam a jezeru Lake Powell. Glen Canyon je další obrovská
přehrada a vodní elektrárna na řece Colorado. Zážitek je jenom se po přehradě
projít nebo projet, ale pěkný je i prosklený informační centrum na konci hráze.
Jsou od tam dobrý výhledy a dozvíte se, jak je celej systém přehrad na Coloradu
promakanej a kolik úsilí muselo stát něco takovýho vybudovat.
Jezero Lake Powell za přehradou je
nádherný – na několika místech se koupem, voda je průzračná a příjemně teplá.
Projíždíme vyhlídky a hledíme na vodní plochu s mnoha loďkama, oranžové útesy,
vzdálené komíny u Page i kolos Glen Canyon.
Jak jsem napsal na začátku – Page
se stalo jedním z mých nejoblíbenějších míst naší jihozápadní trasy a kdo
bude někdy v Arizoně, ten nesmí Page vynechat. Z Page pokračujeme na
další velkou americkou klasiku – Grand Canyon. O tom zas někdy příště,
následující příspěvek nejspíš věnuju něčemu aktuálnímu. Tudíž spíš než Grand
Canyon čekejte fotky smažených vajec a čestvě upečených „cheese scones“ J.
Žádné komentáře:
Okomentovat