Zbývá rok

Ano, tak ta jeptiška křížená s Harry Potterem na fotce u tohoto příspěvku jsem já na promoci. Z toho lze odvodit, že věci zatím jdou podle plánu.
Od zítřejšího dne nastupuji na rok do práce na plný úvazek.
A za rok... přijdou světlé, dobrodružné zítřky ;-).

Když už jsme u těch časových údajů: Nápad na cestu jsem dostal někdy v noci 13.4.2012... když to hodnotím zpětně, není to nikterak převratná myšlenka. Nicméně tehdy mi to přišlo jako osvícení. A stále to považuju za to nejlepší, co můžu udělat :-).
14.6.2012 vznikl tento blog a já napsal úvodní příspěvěk.
Je 30.6.2013 a přípravy mohou začít.

Prokrastinační příspěvek o všem možném

Vtipné a plné supr fotek - cestopisy od Evy Palátové

Inu, je květen 2013. Dorazil jsem z práce a usnul. V devět večer jsem se probudil a nalil si víno. Vskutku se mi již nechce dělat nic "produktivního" a tak jsem se rozhodl zase trošku rozdmýchat tento blog :-) (bude-li tento příspěvek trochu moc "hype" nebo nebude dávat smysl, může za to Merlot).

Jaké jsou stavy - boj s FIT VUTBR jde do posledního kola. Diplomka napsaná, zbývá dodělat poslední předmět a zmáknout státnice. Neuvěřitelně se těším až už tu školu budu mít z klku. :-)

V posledním příspěvku jsem psal, že bych rád navštívil nějaké cestovatelské přednášky - to se uskutečnilo. Začali jsme s Lenčou  zkoumat program velice sympatické brněnské restaurace/čajovny "Klub cestovatelů" a jako první  jsme si vybrali březnovou přednášku o Nepálu - konkrétně trekku kolem 8mi tisícovky Dhaulagiri. Hlavní dojem, který na mne přednáška zanechala bych asi shrnul jako "respekt". Zaprvé vůči horám - naši Nepálskou etapu chápu jako asi nejnáročnější část cesty. Přestože bych to viděl spíš na nějaký civilizovanější trek, než ten popisovaný v přednášce (např. kolem Annapuren), bude třeba důkladná příprava a nic se nesmí podcenit - kondice, cestovní pojištění, výbava... Druhá část mého respektu patří přednášející, která většinu svýho trekku absolvovala v sandálích (a posléze ještě se zlomeným prstem, protože v sandálích uklouzla do řeky)... někdo jí ukradnul/schoval v noci pohorky. Navíc říkala, že si myslí, že to určitě nebyli místní. Kdo může něco takovýho udělat v Himalájích, to fakt nechápu.

Na další přednášku se chystáme teď v květnu. Vést ji bude Eva Palátová autorka knížek viz obrázky u tohoto příspěvku. Konkrétně půjde o povídání a fotky spojené s knihou Ola Lama - tedy cestou napříč Jižní Amerikou. Knížku máme a čte se to výborně - vtipné, plné parádních fotek. Hodlám pořídit i její první knihu ATA MUA - o 800 denní cestě kolem světa.

Po trošce faktů bych se ještě přesunul k jednomu tématu (vína je ještě dost). Krutě se blíží chvíle, kdy vypuknou "ostré přípravy" - tj. bude zbývat rok do startu. O prázdninách už se s Lenčou chystáme začít řešit věci jako víza, očkování, pomalu budem koukat i po cenách letenek, event. nějaké práci v USA / na Novém Zélandu.

Kromě těchto základních zařizovaček ale bude potřeba zapracovat i na sobě - tzv. pořádně se naskillovat :-)). Když si to tak sumíruju, měl bych do odjezdu zmáknout:

• Pořádně umět řídit. Ne že bych neměl řidíčák, ale moc tomu ježdění nedávám - nemám auto. Tomuhle by mohla pomoct práce, kde bych mohl být nucen jezdit SAP konzultantit :-).
• S tím se pojí i nějaká znalost věcí na autě - abych třeba uměl vyměnit kolo, že :-).
• Oprášit si angličtinu. Nějaká jazykovka / konverzace by byla pěkná, ale přinejhorším ji opráším až na cestě no :-).
• Udělat si kurz první pomoci. Netřeba vysvětlovat.
• Trochu se nechat oťukat a naučit se bránit. Jsem se normálně od základky nepral a doby, kdy jsem se opil a chtěl si nechat dát přes hubu jsou taky pryč.  Přemýšlel jsem o Krav Maga, ale mám pocit, že s mým štěstím na úrazy by to moje koule nemusely dát. Takže bych možná od prázdnin zkusil toto: http://www.ewto.cz/.

A to je pro dnešek vše vážení. Blíží se půlnoc, Merlot dochází. Čekejte další příspěvek někdy na konci června / začátku července. To už bude po státnicích a uvidí se, co dál :-).

2013, zas o kousek blíž

Průvodci

Největší překážka v mém plánu - konec světa - byla úspěšně zdolána, je únor 2013 a dobrodružství (ikdyž se zatím pořád jeví dost nereálně) se blíží :-).

Co je nového:
Především zítra vstupuji do posledního semestru na FIT VUT a jestli vše půjde tak hladce jako dosud (:-)), v červnu bych tam mohl smrknout Inženýra.

Dále již nějaký ten pátek mám pořízené 3 průvodce (viz obrázek). Záměrně jsem volil každý od jiného vydavatelství, abych si udělal obrázek, které mi bude nejvíc vyhovovat.
Západ USA od Lonely Planet, kteréžto se mi osvědčilo při návštěvách evropských měst. Líbí se mi, že píšou zábavně a zároveň jsou bohatí na detaily a zajímavé tipy. Na druhou stranu mne trošku mrzí málo barevných obrázků.
Těmi naopak bohatě oplývá Nový Zéland od National Geographic, ikdyž text po zběžném pročtení mi přijde trochu méně šťavnatý než od LP.
Nepál od freytag & berndt jsem volil především pro, že obsahuje širokou nabídku himalájských trekků - a právě na ty se v Nepálu nejvíc těším ;).
Musím dodat, že žádný z průvodců jsem zatím důkladně nečetl, ani z nich nic konkrétního nenaplánoval. To nejspíš začne nejdřív za půl roku, zatím jen semtam po večerech smlsnu nějakou kapitolku a pokochám se. Tím pádem ani nejsem schopen doporučit, který je nejlepší.

Taky bych určitě chtěl semtam navštívit nějakou cestovatelskou přednášku - především o destinacích do nichž se chystám. Kdybyste věděli o něčem zajímavém v Brně, prosím podělte se! (na FB stránku, zde do komentářů, mně na email, kamkoliv).
Velké naděje na nějaké konkrétní nakopnutí a praktické rady a tipy, co taková cesta obnáší vkládám do setkání s Markem a Ivčou až se vrátí ze svých cest (teoreticky léto 2013?). Myslím, že posezení na pivě s těma dvěma by mohlo dát mnoha nyní nepředstavitelným věcem jasnější obrysy. Opět - pokud máte ve svém okolí někoho, kdo něco takového zmákl a byl by ochoten sdílet know how, let me know ;).

V podstatě je již taky upřesněno datum "kdy to snad vypukne" - jestli se mi podaří dát školu, mohl bych červenec 2013 až červen 2014 fulltime SAP konzultantit a na začátku července 2014 vyrazit. Alespoň tak je to předběžně domluveno s vedením, které říká "pracovně se mi to nelíbí, ale lidsky ti fandím" :-).

Nu a poslední věc, která mně osobně dělá radost nejvíc... pokud se nic nepokazí, mohla by to být cesta Mitche a Lenči :-).

Mlčení znamená souhlas

Poslední příspěvek z července, žádné novinky, po původní aktivitě a nadšení jako by se slehla zem. Ano může to tak vypadat, ale nenechte se zmást.
Důvod proč tady nic nepřibývá je prostý - naskočil jsem do práce, školy, začal psát diplomku, našel si dívku a tak :-). To znamená mám fakt nabitý program.
Přestože jsou aktivity a přípravy týkající se cesty odsunuty na druhou kolej coby "věc, která nehoří", o to víc je pro mne vidina cesty důležitější.
Je to mezník, ke kterému vše směřuje - maják, který dodává věcem smysl. Vím, že mne nečeká po dokončení školy zapadnutí do stereotypu, uvázání se a další hodiny a dny strávené u počítače. Díky téhle vidině se mi dobře učí i pracuje.
Takže Vás ujišťuju - Mitchova cesta žije ;-).

Z jakého konce začít - první obrys

Ze zkušeností jsem dospěl k názoru, že většina problémů má jednoduché, elegantní řešení. Dost často se ale skrývá hluboko uvnitř balastu, který budí dojem něčeho nesmírně složitého a neproniknutelného.
Asi mám blízko k názoru, že kámen skrývá sochu a sochařovým úkolem je ji odkrýt. Je tedy důležité začít tesat - jedno odkud - ale začít. A ono to postupně vykrystalizuje.

Já jsem při plánování trasy začal s katalogy CK Adventury. Je to celkem snadná cesta, jak si udělat rychlou představu, co která země nabízí, kdy je vhodné do ní jet etc. Navíc věřím, že ve svých zájezdech mají promyšlené okruhy, které ukážou to nejzajímavější z každé oblasti.

Na úvod bych chtěl podotknout, že můj plán má dvě základní varianty

• první tzv. MINIMÁLNÍ je Východ, Západ USA a Nový Zéland. O této variantě bych přemýšlel, kdybych jel úplně sám - jsou to civilizované země, kde se dá dost dobře i pracovat a neměl by být problém strávit v nich rok života cestováním a prací.
• druhá tzv. PLNOTUČNÁ je preferovaná, obsahující mnohem víc exotiky, masivní. O ní bude zbytek tohoto příspěvku.

Při otesávání prvotního obrysu druhé varianty jsem postupoval takto:

Prošel jsem si katalogy Adventury a sepsal si do excelu ty nejzajímavější místa, kam bych chtěl. Zároveň jsem vždy poznamenal, jak dlouho tam Adventura tráví a v jakém ročním období. Právě tyto časové údaje jsem poté vzal jako hlavní hodnotící kritéria pro seskládání jednoduchého itineráře, o který se (po dlouhém úvodním okecávání konečně!) podělím :-). Ke každému místu píšu i pár bodíků, proč mě tolik láká a co tam musím vidět.

Východ USA - první polovina července 2014: Především New York - Socha Svobody, Brooklyn, niggaz, Empire State, Central Park a prostě legendární velkoměsto.

Západ USA - druhá polovina července a první polovina srpna 2014: Začít v San Franciscu a udělat okruh po národních parcích západu - Grand Canyon, Údolí Smrti, Yosemite, Yellowstone a tak :-). Je krutý, jak je příroda v těch parcích různorodá. Jak bonus nějaká ta noc v Las Vegas.

??? Druhá polovina srpna a září 2014: V tomhle meziobdobí by se dalo buď pracovat v USA nebo by asi nebyla od věci Hawai :-).

Nepál - říjen 2014: Především Himaláj, vidět zdola osmitisícovky, ideálně i Mount Everest, buddhistické kláštěry a vesnice pod střechou světa.

Nový Zéland  - listopad a první polovina prosince 2014: Cestování po Severním a Jižním ostrově - sopky, Jižní Alpy, pláže, fjord Milford Sound, ledovce, nějaká místa z Pána prstenů, Auckland. Fakt se mi líbil nápad Ivči a Marka, kteří si pořídili dodávku a udělali z ní obytný vůz, se kterým takhle Nový Zéland projeli.

Druhá polovina prosince 2014, leden a první polovina února 2015: Práce na Novém Zélandu - ideálně nějaký sběr, práce venku.

Jižní Amerika - druhá polovina února a březen 2015: Chile, Peru, Bolívie, Argentina, Venezuela - Machu Picchu, Patagonie, nějaká ta džungle, vodopády, indiáni. Atmosféra v jihoamerických městech.

Dál... Dál težko říct, hodně by mě třeba lákal odpočinek v Thajsku, nějaký parádní pláže, oceán, asiatky, potápění. Potom taky určitě Island - to už by mohlo být na závěr při návratu do Evropy.

To je tedy moje první představa, jak by ta moje roční cesta mohla vypadat. Dozajista nezahrnuje velkou spoustu důležitých faktorů a je krutě naivní. To ale neva - nějak se začít musí ;-).

Hodně povyku pro...?

Pokud tenhle příspěvek čtete, dost možná jste sem dostali z Facebooku, kde jsem si založil taky stránku. Dost možná jste tu jenom proto, že jste se stali obětí mojí spamovací pozvánky :-).
A tak si třeba říkáte - není to hodně povyku pro nic? Vymyslel si něco, co chce podniknout za daleké 2 roky a zatím jediné co podniká je, že zakládá blogy, fejsbůky a tlachá.

Zkusím vám sdělit co nejúpřímněji, proč toto všechno:


1) Zastávám názor, že co je vidět a o čem se mluví, stává se skutečným. Pokud bych svoje plány a myšlenky nechával uzavřené v hlavě, myslím, že by měly mnohem menší šanci na uskutečnění. Je tu taky motivace "nezahanbit se" - to mám vyzkoušené s tím, když na fejsbůku napíšu, že jdu běhat. Ikdyž se mi přestane chtít, vyrazím, protože by mi to bylo blbý - a ve výsledku jsem vždycky rád :-).

2) Zastávám názor, že kdo dává, ten získává. Zde konkrétně informace. Rád bych přes internet našel lidi s podobnou zkušeností, vypátral zajímavé odkazy, zjistil co všechno je třeba ošéfovat a jak. Tímhle blogem bych chtěl získat nové přátele a knowhow.

3) Rád se "nenápadně chlubím". Osobně vám začnu vtloukat do hlavy své smělé plány až se blížím k druhému promile. Do té doby mi to připadne trochu hloupý. Tady vám je servíruju bez uzardění s nulou v krvi - paráda :-).

Záplava

tyjo, momentálně se cítím doslova zavalen informacema :-). Se založením blogu jsem začal brouzdat po internetu a trochu víc se zajímat o fakta spojená s takovým "výletem". S každým přečteným článkem stoupá počet míst, kam bych se chtěl podívat, stránky cestovatelů odkazují na další stránky cestovatelů, zážitky, rozpočet, fotky... uff :-).

Mám co vstřebávat a studovat... A baví mě to. Jinak blog slaví první úspěch - na mail se mi ozval týpek, co se chystá na podobnou cestu taky v roce 2014.