Začátek cesty a New York

Jsme na Cestě! Na úvod - kdo chce vědět o příspěvcích a má fejsbuk, můžete se zalajkovat zde: https://www.facebook.com/MitchovaCesta
Další informace na úvod - ve fázi příprav se tu objevovaly často vypůjčené obrázky z Google. Od teď již tady i na FB stránce jsou jen naše fotky z míst kde aktuálně jsme. A teď už k samotnému začátku Cesty....
Na Ruzyni jsme se rozloučili s rodinou, nechali si udělat z krosen obří kokony, prošli branou a vznesli se. Ve Stockholmu jsme přesedli na Boeing 777 a opustili Evropu.
Přílet do New Yorku byl nekompromisní - poté co nám imigrační úředník oskenoval všech 10 prstů a propustil nás z bezpečí letiště jsme nasedli na žlutý newyorksý taxík a nechali se plešatým přičmoudlým chlapíkem v tričku "SOMEONE LIKES IT HOT" odvézt do Brooklynu. Na ulicích bylo čímdál víc niggaz a z projíždějících aut zněl čím dál hlasitější rap. Taxikář nám na kuráži příliš nepřidal, když ukázal z okýnka a prohlásil: "Nebezpečná čtvrť se pozná podle toho, že maj v asijským bistru neprůstřelný sklo ve výloze".
Naše první ubytování byl couchsurfing v tzv. Slow House... tak se jmenoval dům, kde byly stěny polepené obrázky, výstřižky o drogách, citáty klasiků literatury, vtipnými popisky jak se v domě chovat (např. záchodě "when its yellow, let it mellow"). Ve Slow House během noci přicházeli a odcházeli lidi, ráno jsme se vzbudili a bylo nás v pokoji 8 couchsurferů. Majitel večer doma nebyl, ale ráno se zjevil vysmátý týpek s piercingem v obou bradavkách a po chvíli odfrčel na motorce - místo zavazadla s bednou plnou knih... bohém :-D.

No každopádně jsme v noci skoro nespali, což s jet lagem a tím, že jsme nespali ani moc před cestou není dobrá kombinace... takže jsme rychle hledali jiné ubytování a našli. V severním Manhattanu u parku Inwood, placené ale v soukromí - přes stránku airbnb.com.
Z toho místa píšu i tento příspěvěk - z oázy soukromí, pohodlí a útulnosti. Máme pro sebe celý byt, staráme se o želvu a kočku, vaříme si. A poznáváme odsud New York - už máme za sebou mrakodrapy ve Financial Districtu, výhled na Sochu Svobody, brooklynský most, China Town, Little Italy a SoHo.

Dnes jsme se dokonce vyrazili projet na kolech, které tu máme k dispozici - do parku Inwood, na cyklostezku podél řeky Hudson a s výhledem na most propojující severní Manhattan s Bronxem.
Ale zítra už se přesouváme dál - na další ubytování v New Yorku, kousek od Central Park. A v pátek odlétáme dál na západ... do San Francisca! :-)

Ňufal se usadil

Ano přátelé, je to tak. Věrný souputník a medvěd cestovatel si našel družku - Opici. A tak prý, že s ní počká doma. Že by ho prý mohli vykuchat, jestli neveze nějakej fet nebo ho poslat v krosně na opačnou stranu zeměkoule a na to že je už starej... nj taky mu už táhne na 24 let.

Ňufal se usadil, ale já ještě ne. A tak zítra s Lenčou odlétáme z Prahy směr New York. Poprvé opustím Evropu :-). Více než dvouletá cesta od noční myšlenky přes dokončení školy a rok práce až k finálním přípravám a sbalení je u konce. A skutečná Cesta právě začíná.

Očkování

Očkování - trochu sporné téma. Dost cestovatelů to bere tak, že očkování není nutné nebo pouze ty zcela základní. Často se taky dá narazit na názory (např. ze strany pokrokových matek), že vakcíny obsahují pořádnou kupu sraček a dají tělu hodně zabrat.
Na druhou stranu doktor zabývající se cestovní medicínou řekne, že je to hloupost a očkování je rozhodně vhodné. Nicméně ten má zase zájem očkování prodat... A co teď?
My jsme se nakonec rozhodli očkovat se spíš víc než míň. Že bude lepší dát si trochu do těla při očkování než kteroukoliv z těch nemocí dostat na cestě. A tak jsme začli s očkováním na podzim 2013... a skončili jsme s ním teď těsně před cestou (já už mám odpícháno, Lenču ještě jedno čeká). Mnoho z těchto očkování je kvůli etapě po Novém Zélandu - tedy Asii/Indonésii. A proti čemu všemu jsme se obrnili?

• Žloutenka A/B
• Meningokok
• Dětská obrna
• Břišní tyfus
• Cholera a cestovatelský průjem
• Vzteklina
• Spalničky, zarděnky, příušnice
• + samo tetanus, který jsme měli z dřívějška

Sada co? :-D. Téměř všechny očkování se dávají do ramene, mnoho z nich v několika dávkách. Výjimkou je cholera - ta je jako drink, který do sebe kopnete po ránu místo kafe. Každé očkování má jinačí dobu působnosti - např. žloutenky už platí life-long, kdežto tyfus jen do roku 2017.

Zajímavá je taky cena - celkově jsem do očkování investoval cca. 10 000 (pouze pro mne - 1 osobu).

Na druhou stranu musím říct, že jsem na očkování chodil v průběhu roku docela rád - bylo to vždycky připomenutí cesty, většinou ráno před prací. Hodně pozitivně taky působilo místo, kam jsme chodili - Oddělení očkování a cestovní medicíny v Brně, paní doktorka Anna Přívorová a sestřička byly super, už si nás pamatovaly a vždycky s nama probraly i další věci ohledně zdraví a cesty. I to, že personál působil takto profesionálně a sympaticky přispělo k tomu, že jsme se nakonec nechali očkovat "víc než míň".

Co se týče nějakých negativních účinků - já osobně jsem se občas možná cítil trochu víc unavený, ale nic kritického. Vyloženě špatně mi nebylo z očkování nikdy. Pokud máte velký záběr / oslabenou imunitu tak asi může očkování přidat "svoji trošku" a způsobit, že snadněji onemocníte. Na druhou stranu i to je myslím lepší než pak chytit některou z těch vážných nemocí v cizině.

Výsledkem je, že máme takový hezký žlutý deníček jako je na obrázku a v něm spoustu razítek... a snad taky spoustu protilátek v žilách. A na Zélandu nebo někde později si musím nechat přeočkovat vzteklinu :-).

Neznámo

Zbývá 10 dní do odletu. Práce je za mnou, aktuálně je mojí náplní dne pobíhání po městě a zařizování... nebo sezení u počítače a zařizování.
A před náma je čím dál blíž mocná hlubina neznáma (navíc se to rýmuje, takže je to ještě mocnější...). Nejistý rok přesouvání, hledání a poznávání.
Stačí nastoupit do letadla. A všechno to nejspíš začne couchsurfingem v Brooklynu, jelikož nám potvrdil request jeden spisovatel... s popiskem tajné schránky, kde si vyzvednem klíče... :-D.
Uff, prozatím popíjím Svijany, píšu blog z domácího křesla, rozmýšlím, co by mi mohla uvařit babička a zítra se vykulím z postele a navlíknu do oblečení vyžehlenýho od maminky. A dám si frappé... Dokud to jde, žejo :-).

Pozítří na cestě...?

Pokud je tu někdo, kdo pravidelně čte můj blog a zároveň jsem s ním nebyl v kontaktu během posledního měsíce, pak si jistě říká - copak asi Mitch s Lenčou, už to mají za pár.
Ano máme, ale... neodlétáme pozítří jak byl původní plán, posunuli jsme start na 15.8.2014 tedy skoro přesně o měsíc.
Co nás k tomu vedlo - především zdraví, byly nějaké potíže a rozhodli jsme se dát do kupy a kondice před odletem. Shodou okolností - jak už to tak bývá :-) - nám Norwegian Airlines (od kterých máme první letenku Praha - New York) napsali smsku, že bohužel nepoletíme Boeingem 787 Dreamlinerem a že jako bude "limited onboard entertainment". A že kdyby se nám to nezdálo, nabízí "full refund" :-).
Vzhledem k tomu, že si myslím, že šťastné náhody by se neměly zahazovat (pokud existují), využili jsme toho a po troše okecávání nám Norwegian zdarma (doufám) přebookovali letenku o měsíc později... přece nepoletíme nějakou šmuckou žejo.
Výsledkem je zkrácení pobytu v USA na cca 1,5 měsíce. Zbytek jsme mohli ponechat podle původního plánu. A je jisté, že o co si zkrátíme USA, to přidáme na Zélandu a hlavně po něm - v indonéské a asijské části naší velké Cesty.
I tak už se to hrozně blíží a semtam začínám pociťovat lehké dobrodružné chvění. Posunul jsem konec v práci, takže ještě dodělávám (občas si přijdu, že doslova). Také finišujem brněnské jehlobranní (o očkování bude zvláštní příspěvek).
Kapitolou samou o sobě byly rozlučky - poslední 4 víkendy jsem trávil více či méně opilý na chatě v Žebětíně - řádné rozloučení je potřeba - a tak jsem se loučil s prací, Lenčinými kamarády, svými kamarády, společnými kamarády a samozřejmě taky samotným slovutným Žebětínkem!
Od 1. srpna budu mít konečně volno a začnou záverečné 2 týdny dochystání - mj. chceme dát s Lenčou zkušební zabalení... a snad nezpanikaříme :-). Pozítří na cestě ještě ne... ale už brzy.

V plném proudu...

Duben celý spolkla práce. Nyní - poté co jsem se vynořil z žumpy a nabral dech - jsem zjistil, že do odjezdu, pokud vše klapne, zbývají 2 měsíce. A tak se s Lenčou pouštíme do skutečných finálních příprav!

Každá z činností, které teď probíhají nebo budou probíhat by vydala na samostatný příspěvek, ale na to nyní není prostor tak jen stručně:

Pokračujem v očkování - ještě bychom se měli obrnit proti obrně, tyfu, choleře, vzteklině...

Bookoval jsem auto na 2 měsíce ze San Francisca u půjčovny Alamo. Přičemž jsem do toho nějakým zvláštním způsobem zapojil jakýsi americký slevomat a registraci... a teď jen doufám, že ta částka kterou to vyplivlo bude skutečně platit :-).

Sháníme ubytování přes Couchsurfing v New Yorku a San Franciscu.

Dáváme dohromady seznam věcí, které bychom s sebou měli mít... Abychom ho následně mohli řádně seškrtat :-).

Připravujem technickou výbavu - nový foťák, malý počítač, čtečku knih a k tomu co nejvíc seriálů, filmů, knih na dlouhé večery a přejezdy :-).

Prohrabujem se houštinou cestovních pojištění a snažíme se vybrat něco výhodného a zároveň s dobrými referencemi, aby v případě průseru člověka podrželi. Po celý rok a po celém světě.

Víkendy v diáři se plní kalbami, které se do odjezdu musí stihnout.

Obíháme doktory, abychom na cestu vyrazili zdraví jako tuřín.

A mnoho dalšího. Co si budem povídat, je to jízda. Tak držte palce, ať toho 16. července nastoupíme s úsměvem do letadla směr USA.. a dál :-).

Jaro je tu...

Březen - přestože oficiálně jaro ještě nemáme, tak Slunce a počasí posledních dnů mluví jasně. A s jarem přichází frappe na terase a dobíjení solárních baterií... a to už je potřeba.
S jarem taky pomalu přichází poslední čtvrt-rok v práci a chystání - poslední sprint před Cestou :-).
Součástí tohoto sprintu byla i rezervace pracovních víz na Novém Zélandu - Working Holiday Scheme... Tuto šanci dostává ročně 1200 mladých lidí z ČR. A jak jsme zjistili... čas než se kvóta vyčerpá od otevření se každým rokem exponenciálně snižuje.

Příběh: Letos se WHS otvíraly 5.3. v 10:00 AM novozélandského času. Přepočetli jsme, že je to tímpádem 4.3. v 10 večer u nás. Tou dobou jsem ale musel být pracovně v Praze. Z minulých let byla zkušenost, že WHS po otevření vydržely v rámci "týdnů" než se kvóta zaplnila. Proto jsem navrhoval, abychom zaregistrovali víza společně s Lenčou až dojedu... Nicméně Lenča nakonec rozhodla, že to radši buknem hned jak se to otevře.
Tím pádem jsem po 3 plzničkách v povznesené náladě zapnul v 10 večer na hotelovém pokoji notebook a začal registrovat. S dobrým pocitem jsme registraci dokončili a zaplatili - já v 10:45, Lenča v 10:52...
Den na to jsem přes známou zjistil, že byl krutej nával a při googlení na netu jsem došel k informacím, že kvóta byla vyčerpaná asi po 50ti minutách od otevření. Takže věřte, že ověřování výsledku na jejich web byl docela adrenalin.... každopádně to MADAFAKAYEAH máme oba a NOVÝ ZÉLAND je nám OTEVŘEN :-).
Poučení pro příště - víc googlit předem - až zpětně jsem zjistil, že např. na téhle stránce pana Théra o Novém Zélandu se o "kvótě 2014 a jak se na ni připravit" mluvilo už předem. Lidi, co si nechali vyřizovat WHS přes agentury jsou v háji - protože agentury taky povětšinou v 10 večer nepracovaly a nechávaly to na další den.

No jinak pomalu začínáme finišovat skládačku první části cesty: New York -> západ USA -> Havaj -> Nový Zéland. Aktuálně sháníme letenky z Havaje na Nový Zéland... a snažím se to skloubit s 90ti denní platností registrace ESTA v USA.
Očkování bychom taky měli probudit ze zimního spánku - ještě se musíme obrnit proti tyfusu, vzteklině a tak :-).

Jaro je tu... a z každého frappe (a nejen jeho) se stává exkluzivní záležitost. Protože cesta se blíží kvapem a s ní i dočasné rozloučení s komfortem domova, s Brnem a jeho okolím a hlavně s blízkýma lidma. Blíží se čas dobrodružství, neznáma a volnosti... :-)