Poušť a hazard

Tyto řádky vznikají opět pod úžasnou pouštní hvězdnou oblohou – tentokrát na hranicích Utahu a Arizony na území indiánů z kmene Navajů – v Monument Valley. Aktuálně za sebou máme zhruba  měsíc na cestě, ujeto přes 2000 mil a hodně nachozeno (pozdější pozn. – trochu kecám, příspěvek dokončuji a postuji až z městečka Page v Arizoně). Těch krásných míst a národních parků už jsme viděli tolik, že začínáme být mírně „overloaded“ a těšíme se na „dovolenou“ na Havaji J. Ale zpět k tématu tohoto příspěvku, v němž se retrospektivně vrátím k naší cestě přes Údolí Smrti do Las Vegas a k pouštnímu jezeru Lake Mead.

Už v Bodie nás jakýsi chlapík se stativem dramaticky upozornil, že „They call it Death Valley for a reason!“. A tak do Údolí Smrti vyrážíme vybaveni několika galony vody a pytlem jerkys. Sušené, různě okořeněné hovězí se stává naší oblíbenou pochutinou „na cestě“. 

Krajina je vyprahlá, ze dna údolí se zvedají hory v různých odstínech béžové, žluté, hnědé. Míjíme písečné duny a přijíždíme na klasickou vyhlídku Zabriskie Point. 

Pokračujeme k Badwater Basin – nejnižšímu místu USA a teplota leze na rekordních 116 F (cca 47 C). Na tomto místě je dno údolí pokryté solí, která tu zbyla po odpařené vodě. Kousek se jdeme po solném koberci projít, ale na bílém podkladu je to ještě větší smažba, pomalu se nám začíná odpařovat mozek a tak prcháme do náruči klimatizovaného chevroletu.

Údolí Smrti s lehkou úlevou opouštíme přes městečko Shoshone… tam zkouším zakoupit lahvičku chlazeného „Frappucina“ od Starbucks. A pohoršeně zjišťuju, že je to přeslazená břečka kazící skvělou pověst slovutného Frappe!

Po chvíli opouštíme Kalifornii a vítá nás stát Nevada… a v něm legendární Las Vegas. Ubytování máme předem zajištěné – strávíme 3 noci v hotelu a kasinu Riviera, přímo na hlavní ulici The Strip, kolem které se to všechno točí. Hotely jsou oproti San Franciscu podstatně levnější (a luxusnější), protože každý má u sebe kasino, kde lidé utratí zbytek svých peněz tak jako tak J.

 A v Las Vegas to fakt jede. Lidi všech věkových kategorií zběsile točí love na herních automatech, bez ohledu na to, je-li ráno, večer, noc. Postarší paní, které byste v Česku našli nejspíš v Penny Marketu si spokojeně sedí, mačkají tlačítka a zkouší znásobit svůj důchod.

Samozřejmě to zkoušíme taky, mám strategii, mám plán. Předpokládám, že vyhraju minimálně tolik, abych zalátoval fail v Yosemitech. Oba večery odcházím o 10 USD lehčí…

Vzhled Las Vegas odpovídá tomu, co se tam děje. Neon, Benátky, Eiffelovka, ostrov pokladů, chrlící sopka, tanečnice. Najdete tam všechno. A všechno to svítí a hraje. Chodníky jsou plné papírků s fotkou a kontaktem na prostitutky. Papírky se rozdávají na každém rohu.

My si v Las Vegas užíváme hlavně spaní na pořádné posteli v hotelu, bazén s nabušeným černochem a taky si pochutnáváme na beer & burger (pivko Blue Moon s plátkem pomeranče se stává naším oblíbeným). Konečně zprovozňujeme čtečku knih a já rozčítám svou první nepapírovou knihu – Láska za časů cholery. Jediné co ruší relax je noční požární poplach – rozespale a nervózně vykukujem ve 4 ráno z pokoje a po chodbě rázují lidé s kufry – poplašeně se začínáme taky balit, ale prý že nic – že je to jen planý poplach a lidi prostě takhle nad ránem opouští hotel… super :-D.

Las Vegas prostě vře, je to geniální kýč – člověk může jen obdivovat, že uprostřed nehostinné pouště bylo vybudováno město, kam přijíždí tolik lidí utratit své peníze.

Z Las Vegas pokračujeme Nevadou k masivní přehradě Hoover Dam na řece Colorado a po silničce s krásnými výhledy na hory a Lake Mead – nádrž, která díky přehradě vznikla.

K večeru přijížíme do Echo Bay. Opuštěná zátoka, palmy, kaktusy, brutálně horký a suchý vítr, nikde nikdo. Hodně rychle padá tma (po celou naší cestu v USA se vždy setmí skoro přesně ve 20h). Během chůze ke stanu v kempu potkáváme cca 12 cm štíra!

Vzhledem k tomu, že v kempu nejsou sprchy a je hrozný horko, chceme zkusit koupání v jezeře. Potmě šlapem naslepo směrem k vodě po jakési rampě na spouštění lodí. Horký vítr vyvolává pocit, jako byste si namířili fén přímo do očí. Voda stále nikde a tak se zničení otáčíme a vracíme ke stanu. Otevíráme pivko Third Shift – třetí směna, název docela sedí. Horký vítr vyluzuje smutné tóny v hrdle vroucího piva a my se marně snažíme celou noc ve vedru našeho stanu usnout.

Ráno se nám ale zase cesta odmění – doptáváme se na pláž, sjíždíme k vodě a úplně sami plaveme v krásně čisté vodě pouštního jezera Lake Mead!

A po koupačce vyrazíme směr Utah – objevovat krásné národní parky…