Pozítří na cestě...?

Pokud je tu někdo, kdo pravidelně čte můj blog a zároveň jsem s ním nebyl v kontaktu během posledního měsíce, pak si jistě říká - copak asi Mitch s Lenčou, už to mají za pár.
Ano máme, ale... neodlétáme pozítří jak byl původní plán, posunuli jsme start na 15.8.2014 tedy skoro přesně o měsíc.
Co nás k tomu vedlo - především zdraví, byly nějaké potíže a rozhodli jsme se dát do kupy a kondice před odletem. Shodou okolností - jak už to tak bývá :-) - nám Norwegian Airlines (od kterých máme první letenku Praha - New York) napsali smsku, že bohužel nepoletíme Boeingem 787 Dreamlinerem a že jako bude "limited onboard entertainment". A že kdyby se nám to nezdálo, nabízí "full refund" :-).
Vzhledem k tomu, že si myslím, že šťastné náhody by se neměly zahazovat (pokud existují), využili jsme toho a po troše okecávání nám Norwegian zdarma (doufám) přebookovali letenku o měsíc později... přece nepoletíme nějakou šmuckou žejo.
Výsledkem je zkrácení pobytu v USA na cca 1,5 měsíce. Zbytek jsme mohli ponechat podle původního plánu. A je jisté, že o co si zkrátíme USA, to přidáme na Zélandu a hlavně po něm - v indonéské a asijské části naší velké Cesty.
I tak už se to hrozně blíží a semtam začínám pociťovat lehké dobrodružné chvění. Posunul jsem konec v práci, takže ještě dodělávám (občas si přijdu, že doslova). Také finišujem brněnské jehlobranní (o očkování bude zvláštní příspěvek).
Kapitolou samou o sobě byly rozlučky - poslední 4 víkendy jsem trávil více či méně opilý na chatě v Žebětíně - řádné rozloučení je potřeba - a tak jsem se loučil s prací, Lenčinými kamarády, svými kamarády, společnými kamarády a samozřejmě taky samotným slovutným Žebětínkem!
Od 1. srpna budu mít konečně volno a začnou záverečné 2 týdny dochystání - mj. chceme dát s Lenčou zkušební zabalení... a snad nezpanikaříme :-). Pozítří na cestě ještě ne... ale už brzy.

V plném proudu...

Duben celý spolkla práce. Nyní - poté co jsem se vynořil z žumpy a nabral dech - jsem zjistil, že do odjezdu, pokud vše klapne, zbývají 2 měsíce. A tak se s Lenčou pouštíme do skutečných finálních příprav!

Každá z činností, které teď probíhají nebo budou probíhat by vydala na samostatný příspěvek, ale na to nyní není prostor tak jen stručně:

Pokračujem v očkování - ještě bychom se měli obrnit proti obrně, tyfu, choleře, vzteklině...

Bookoval jsem auto na 2 měsíce ze San Francisca u půjčovny Alamo. Přičemž jsem do toho nějakým zvláštním způsobem zapojil jakýsi americký slevomat a registraci... a teď jen doufám, že ta částka kterou to vyplivlo bude skutečně platit :-).

Sháníme ubytování přes Couchsurfing v New Yorku a San Franciscu.

Dáváme dohromady seznam věcí, které bychom s sebou měli mít... Abychom ho následně mohli řádně seškrtat :-).

Připravujem technickou výbavu - nový foťák, malý počítač, čtečku knih a k tomu co nejvíc seriálů, filmů, knih na dlouhé večery a přejezdy :-).

Prohrabujem se houštinou cestovních pojištění a snažíme se vybrat něco výhodného a zároveň s dobrými referencemi, aby v případě průseru člověka podrželi. Po celý rok a po celém světě.

Víkendy v diáři se plní kalbami, které se do odjezdu musí stihnout.

Obíháme doktory, abychom na cestu vyrazili zdraví jako tuřín.

A mnoho dalšího. Co si budem povídat, je to jízda. Tak držte palce, ať toho 16. července nastoupíme s úsměvem do letadla směr USA.. a dál :-).

Jaro je tu...

Březen - přestože oficiálně jaro ještě nemáme, tak Slunce a počasí posledních dnů mluví jasně. A s jarem přichází frappe na terase a dobíjení solárních baterií... a to už je potřeba.
S jarem taky pomalu přichází poslední čtvrt-rok v práci a chystání - poslední sprint před Cestou :-).
Součástí tohoto sprintu byla i rezervace pracovních víz na Novém Zélandu - Working Holiday Scheme... Tuto šanci dostává ročně 1200 mladých lidí z ČR. A jak jsme zjistili... čas než se kvóta vyčerpá od otevření se každým rokem exponenciálně snižuje.

Příběh: Letos se WHS otvíraly 5.3. v 10:00 AM novozélandského času. Přepočetli jsme, že je to tímpádem 4.3. v 10 večer u nás. Tou dobou jsem ale musel být pracovně v Praze. Z minulých let byla zkušenost, že WHS po otevření vydržely v rámci "týdnů" než se kvóta zaplnila. Proto jsem navrhoval, abychom zaregistrovali víza společně s Lenčou až dojedu... Nicméně Lenča nakonec rozhodla, že to radši buknem hned jak se to otevře.
Tím pádem jsem po 3 plzničkách v povznesené náladě zapnul v 10 večer na hotelovém pokoji notebook a začal registrovat. S dobrým pocitem jsme registraci dokončili a zaplatili - já v 10:45, Lenča v 10:52...
Den na to jsem přes známou zjistil, že byl krutej nával a při googlení na netu jsem došel k informacím, že kvóta byla vyčerpaná asi po 50ti minutách od otevření. Takže věřte, že ověřování výsledku na jejich web byl docela adrenalin.... každopádně to MADAFAKAYEAH máme oba a NOVÝ ZÉLAND je nám OTEVŘEN :-).
Poučení pro příště - víc googlit předem - až zpětně jsem zjistil, že např. na téhle stránce pana Théra o Novém Zélandu se o "kvótě 2014 a jak se na ni připravit" mluvilo už předem. Lidi, co si nechali vyřizovat WHS přes agentury jsou v háji - protože agentury taky povětšinou v 10 večer nepracovaly a nechávaly to na další den.

No jinak pomalu začínáme finišovat skládačku první části cesty: New York -> západ USA -> Havaj -> Nový Zéland. Aktuálně sháníme letenky z Havaje na Nový Zéland... a snažím se to skloubit s 90ti denní platností registrace ESTA v USA.
Očkování bychom taky měli probudit ze zimního spánku - ještě se musíme obrnit proti tyfusu, vzteklině a tak :-).

Jaro je tu... a z každého frappe (a nejen jeho) se stává exkluzivní záležitost. Protože cesta se blíží kvapem a s ní i dočasné rozloučení s komfortem domova, s Brnem a jeho okolím a hlavně s blízkýma lidma. Blíží se čas dobrodružství, neznáma a volnosti... :-)

Zařizovačky

Po nadýchaně zadumaném předchozím příspěvku jsem se rozhodl vrátit blog do rovnováhy a proto budou následující řádky administrativně suchopárné.

Premisa - od léta 2014 se budem nacházet v USA, přestupní stanice na Havaji a pak na Novém Zélandu. Co je proto třeba udělat z pohledu "papírů":

1) Zařídit biometrický pas - již máme zažádáno - vystavení trvá max. měsíc - do konce února bychom měli mít.

2) Zažádat o novozélandské "Working Holiday Scheme" - dělá se online, spouští se pro tento rok 1.3.2014. Jedná se v podstatě o náhražku víz - člověk může WHS získat 1x za život, rok může pobývat a pracovat na Zélandu. Je omezen počet lidí z ČR, kterým je WHS schváleno, takže je dobrý podchytit to zavčas. Do žádosti se dává číslo pasu se kterým člověk na Zéland pojede - proto už si předem pasy zařizujem.

3) Zažádat o ESTA do USA (a na Havaj) - opět elektronická registrace pro bezvízové cestování do USA - pokud tam člověk bude max. 3 měsíce - což splňujeme. Žadatel musí mít biometrický pas.

4) Zařídit si mezinárodní řidičák - platí rok od vyřízení, vystavuje se bez čekání přímo na magistrátu. Takže toto pořešíme těsně před odjezdem.

No a to je z dokladů a registrací asi vše, co teď řešíme :-)... takže nic extra složitýho. Na asijské a indonésské pokračování z NZ snad nic dalšího už nebude třeba, případně si zařídíme "ve světě".

Nicméně... doklady a registrace nejsou zdaleka všechno - vytvořil jsem si takový plakátek "holistického" pojetí Cesty kolem světa - všech hlavních oblastí. Ten mám nalepený na stěně v pokoji a připomíná mi, že se to blíží a co všechno nás čeká :-).

• Letenky (NZ etc.)
• Couchsurfing (New York...)
• Pojištění
• Půjčení / koupení auta - USA, NZ
• Výbava a zavazadla
• Kontakty a knowhow
• Finance (rozpočet, měny, bankovní účty)
• Hudba
• Trasa, plán
• Ukončení zaměstnání v ČR
• Odhlášení soc. / zdrav. pojištění v ČR
• Práce v zahraničí (NZ...)
• Skills (např. údržba auta, jazyk...)
• Rozlučky před odjezdem (Žebětíny etc. :-))

Tak ještě 5 měsíců...

Efekt celoročního pátku a další vedlejší účinky

Je sobotní dopoledne, prosinec, vánoce se blíží a já snídám vanilkové rohlíčky s kávou. K poslechu hrají Compact Discoveries.
Už podle úvodu můžete poznat, že tento příspěvek nebude o ničem příliš akčním nebo praktickém, spíš trocha Mitchových mouder - pokud na ně nemáte náladu, opusťte tento příspěvek zavčas.

----

Okay, povím vám o dle mého zásadní věci - totiž působení Cesty coby dlouhodobého plánu na vnímání každodenních věcí, náladu a výkonnost.
Co zažívám by se dalo nazvat "efektem celoročního pátku". V pátek už je člověk unaven po celým týdnu, díky vidině víkendu a odpočinku to ale dokáže hecnout, dokončit věci... a třeba jít ještě večer zapařit :-).
No a takhle to mám teď celý rok - když vidím, že mě nečeká práce a rutina na dobu neurčitou, dokážu překousnout víc překážek a dělat stylem "naučit se co nejvíc, protože za půl roku bude veget".

Další přidanou hodnotou je "rozbití plynulého přechodu mezi školou a fulltime zaměstnáním - mezi mládím a dospělostí". Mám pocit, že dost často se může stát, že člověk přejde rovnou ze školy do práce a tak nějak to plyne, koupí si byt na hypotéku, pořídí potomky - a najednou žije nalajnovaně, aniž by si úplně rozmyslel jestli to tak chtěl. Cestu stavím jako vysokou hráz mezi dvě etapy - projdu se po ní, bude od tam dobrej výhled a promyslím, co dál, kam chci jít a co přesně dělat - očekávám, že mi dodá dost podnětů.

A poslední co dnes zmíním je již méně filozofický aspekt - zeměpis. Jsem tragickej ohledně zapamatování si, kde leží jaká země, město, řeka, ostrov, moře, záliv etc... Dokud se tam nepodívám, nezkoumám aktivně na mapě a nevymýšlím trasu. Cesta kolem světa je z tohoto pohledu super, protože mi pomůže si trochu poskládat, kde co na té Zemi vlastně leží :-).

Obrázek u tohoto příspěvku je z Havaje. Havaj leží v Tichém oceánu a je na cestě mezi San Franciscem a Novým Zélandem. Letenky SF -> Havaj + Havaj -> NZ stojí stejně nebo trochu méně jak přímá letenka SF -> NZ. Takže proč se tam na pár dní nezastavit že... :-)

Zéland se dostává do popředí

Jen co jsem vytvořil plánek, už jsou tu změny :-).
O listopadovém víkendu jsme se v Praze potkali s Nickem Cavem a především s cestovatelskými guru - Markem a Ivčou. Ty asi nemusím představovat, zmiňoval jsem je na blogu už dřív. Jen ve zkratce - mají za sebou dvouleté cestovatelské dobrodružství během kterého si vydělávali "na cesty na cestě". Detaily si můžete pročíst na jejich stránkách, mají i krásné fotky.

Z našeho pražského společného tahu jsme si odnesli spoustu nových praktických rad i myšlenek jak vůbec celou cestu pojmout. Pro mne nejzásadnější (a místy dost rozcházející se s mýma dosavadníma představama) byly tyto:

• Moc neplánujte, užívejte volnosti
• Cestujte nalehko - kupujte potřebné věci na místě
• Kde se vám bude líbit, zůstaňte co nejdéle
• Nezabývejte se sháněním seriózní práce ve vašem oboru
• Vyplatí se jezdit spíš mimo hlavní sezónu
• Nejezděte po USA do Nepálu

Abych to trochu rozvedl - na takhle dlouhou cestu se prý dá vyrazit s 10kg baťůžkem a bez spacáku. Neříkám, že se budeme řídit vším co během té noci padlo. Myslím si, že k určitým věcem musí člověk dospět zkušeností a kdyby se řídil jen tím "co mu někdo poradil" nemuselo by to dopadnout dobře. Může být rozdíl co sbalí do 10kg zkušený cestovatelský vlk vs. roztržitý programátor :-). Rozhodně to jsou však věci, o kterých teď budem dost přemýšlet. A je povzbuzující vědět, že to takhle "nalehko a free" opravdu jde.

V čem už jsme posunuli své představy a plány téměř najisto je teda trasa. Po dokončení kolečka po americkém západě odletíme ze San Francisca přímo na Nový Zéland. Po zvážení to má několik výhod:

• Po kočovném putování po USA a spaní po kempech ve stanu bude NZ určitou základnou, kde budeme spát minimálně v camper vanu  nebo někde na farmě. Kdybychom měli po USA rovnou pokračovat trekováním po Himalájích s krosnou, bylo by to asi dost náročný.
• Rovnou budem moci shánět práci na NZ, bude-li to třeba a dočerpat peníze po finančně náročném USA
• Ze San Francisca létají přímé lety přímo do Aucklandu - cca 13h, co jsem viděl tak za cca 18 000 Kč v přepočtu.
• Na NZ dorazíme tímpádem někdy na začátku října - jejich jaro, což by mohla být ideální doba i na to sehnat relativně levně camper van - obytnou dodávku.
• NZ nebude časově omezen (kromě platnosti WHS víz - které jsou na rok s možností prodloužení) - další letenky pořídíme teprv až se nám bude chtít pokračovat z NZ dál.

Nicméně Nepálu se jentak nevzdáme. Pokračování z NZ pak bude nejspíš přes nějaké ostrůvky v Polynésii / Indonésii směrem do Asie a nepálských hor. Tím bude neplánovaně zachováno i kolečko cesty kolem světa - budem postupovat stále na západ... a tak po Nepálu možná dorazíme spláchnout prach a pot zpět do Evropy. A pak asi rozjedeme druhé kolečko... ;-)

New York, New York - novinky 3/4 roku před startem

If I can make it there 
I'll make it anywhere 
It's up to you 
New York, New York 






Dnešního dne se odehrála zásadní událost vzhledem k plánované cestě... Ukotvilo se datum odjezdu, jelikož máme koupené první letenky! :-) 16.7.2014 tedy přesně za 9 měsíců odlétáme z Prahy s Norwegian Airlines přes Stockholm a za nějakých 13h bychom měli dorazit do New Yorku.
Mimo letenek se ale teď dala do pohybu i spousta dalších věcí:

Lenča začala řešit a zjišťovat očkování - vypadá to, že nám proženou solidní dávku žilou. Příští týden začneme žloutenkou A+B... a budou následovat další  - tyfus, vzteklina, cholera... Většina těch věcí je kvůli Nepálu a  případně tomu, co bude následovat po Novém Zélandu. Rozhodně je důležité začít očkování řešit zavčas - těch 3/4 roku předem minimálně (třeba žloutenka se dává na 3x v rozmezí asi 7mi měsíců). Zároveň to bude i nezanedbatelná položka v rozpočtu.

Rozjeli jsme také obcházení zkušenějších cestovatelů - zatím jsme sbírali cenné informace o první etapě - USA, národní parky - od známých, kteří je projeli pár let zpět. Pomalu se ujasňuje, jak bude roadtrip po západě vypadat - jak budem spát, kde půjčíme auto, jak se budem bránit proti medvědům a všežravým veverkám... a taky nakolik to celé přijde. Tímto ještě jednou Martinovi a Janě děkuji za příjemný večer nabitý informacema a taky za super podklady.

No a nakonec - nedalo mi to a pohrál jsem si s mapkou a vytvořil orientační plánek, jak by naše cesta mohla vypadat prvního cca 3/4 roku. Tahle verze počítá s prací až na Novém Zélandu. Je samozřejmě možné, že to ještě nějak potuníme a zamakáme třeba v USA, Nepál posuneme dál etc...
Po Novém Zélandu necháváme plány otevřené - nabízí se např. cestování v oblasti Indonésie a Asie nebo Jižní Amerika.

Cesta se ukazuje nejen jako dobrodružství, ale i komplexní masivní projekt, který nebudu váhat zapsat do svého CV :-). Je to supr, přípravy nás baví, tak zas za pár týdnů zdar!