Díky půjčenému mini Fiatu celkem slušně projezdíme ostrov Oahu.
Jedním z nejoblíbenějších cílů našich výprav se stává severní břeh. Jde o
surfařský ráj a s blížící se zimou jeho krásné pláže zalévají čím dál
větší vlny. Poprvé se vydáváme k oldschoolovému surfařskému městečku
Haleiwa. Na doporučení Jessicy nacházíme pláž, kde je možné pozorovat velké
želvy. A fakt – když se člověk podívá, kousek od břehu se každou chvíli vynoří
hlava želvy. Vydávám se to obhlídnout se šnorchlem, voda je dost kalná kvůli
vlnám. Nejdřív nevidím nic, po chvíli se pár centimetrů přede mnou objeví obří
krunýř želvy otočené ke mně zády J.
Kolem této želví pláže piknikují místní – je neděle a
havajané si užívají pořádné barbecue, rozložené altány, stoly, kuřata se točí,
lampióny na obřích stromech, je docela větrno, děcka pouští draky.
Stromy jsou
na Havaji zvláštní, košaté, mnohem širší než vyšší, některé zvláštní druhy
vypadají, že dokonce zapouštějí kořeny přímo z větví – vedou kolmo svisle
dolů a zavrtávají se do země… možná dodávají živiny do obrovské koruny a
zároveň dělají podporu větvím, aby se svojí váhou nezlomily. Ale možná taky
dost kecám J.
Další místa, které jsme na severním břehu navštívili jsou:
legendární sufařská pláž Waimea Bay, kde si nechám pořádně propláchnout dutiny
v příboji, nádherná zlatá Sunset Beach a šnorchlovací Žraločí zátoka
(Shark’s Cove) – bez žraloků, ale se spoustu krásných různobarevných rybek
prohánějících se v mělkých vodách.
Většinu těchto míst jsme navštívili víckrát. Na severní břeh
je možné jet buď vnitrozemím nebo po východním pobřeží Oahu. Při posledním
výjezdu na severní břeh to bereme kolem pobřeží, je to pomalejší, ale ukazují
se nám další krásné pláže, zátoky, zeleně porostlé hory…
Těšíme se na koupání
na našich oblíbených místech, ale máme smůlu – oceán se rozbouřil a severní
břeh už patří surfařům. Ze Shark’s Cove – dříve poklidného „bazénku“ chráněného
půlkruhem útesů – se stala běsnící vana zalévaná obřími vlnami.
Tentokrát se
tam nikdo nekoupal… a už vůbec nešnorchloval. Za to surfaři už předvádí pořádné
jízdy a to jsme ještě určitě zdaleka neviděli, co vodní živel dokáže.
Po týdnu v Honolulu se přesouváme do naší druhé
lokality – malého městečka Kailua. Bydlíme opět přes airbnb u stárnoucího
surfaře Johna s jeho ženou z Indonésie a malou dcerkou. Ubytování je
to na airbnb docela netypické, dům je obrovský, v ostatních pokojích jsou
další hosté, venku je bazének a posezení, spíš je to ve stylu penzionu.
Přestože je už John starší týpek, je poznat že jde o surfaře – frikulín, trochu
floutek J.
Těšíme se, že v Kailue uvidíme Ironmana – triatlon
zahrnující maraton, nějakých snad 200km na kole a 5km plavání. Má se odehrát
v Kailue zrovna v době, kdy my tam budem. Když ale procházíme
městečkem, nevypadá to, že by se tu mělo něco podobného odehrávat, nikde žádné
cedule, nic. Nakonec s mírným zklamáním zjišťujem, že Ironman se běžel
v místě zvaném Kailua-kona, na Havaji… ale na jiném ostrově J. Nicméně při letu
z Havaje do Sydney jednoho Ironmana potkáváme. Pozná se podle batůžku, kde
má své jméno a čas za který to dal – něco přes 10h, což je dost dobré. Svou
tělesnou konstitucí a ocelovým leskem v očích mi nápadně připomíná
tělocvikáře z Křenky – Igora Pánka. Lenča je z něj celá pryč J.
Co se týče okolí Kailui – je to ráj. Nádherná zlatobílá pláž
s jemným pískem, palmy, azurové moře. S oblibou nakupujem
v malém obchůdku u pláže, kochám se výhledem s plechovkou ledové
havajské kávy a čtu Mládí v hajzlu na čtečce.
Na Kailua Beach navazuje užší ale taky krásná Lanikai Beach
– tam jedno odpoledne pozorujem „performance“ zvláštního tria. Dva pásci hledí
na moře, jeden rapuje, druhej vrže na violoncello, k tomu mají artistku v
plavkách, která předvádí kousky s kruhy. Zdá se, že to dělají jen tak pro
radost, jsou srandovní, ale docela dobře navozují příjemnou „chillout“
atmosféru.
Kromě vychutnávání krás Havaje je na našem programu taky
plánování Nového Zélandu. A tak posíláme „requesty“ a postupně se radujem ze
schváleného Couchsurfingu u Lyalla v Aucklandu a WWOOFu na Ronově farmě
v Otaki – o obou už jsem se rozepsal v předešlých příspěvcích.
Samozřejmě taky píšu blog (na Havaji to tuším bylo o Capitol Reefu
v Utahu). Vybírám fotky z dřívějších etap cesty, dohledávám
v diáři, kde jsme kdy byli a co se dělo. Během cesty se značně změnila
úloha mého diáře – dřív jsem si zapisoval „abych něco nezapomněl udělat
v budoucnosti“, teď je to spíš zpětně každý večer „abych nezapomněl, co se
odehrálo“. Tímto způsobem se nám na cestě hezky propojuje minulost,
přítomnost a budoucnost. Píšu a prohlížím fotky o místech a událostech kde jsme
byli, užíváme si to, co se aktuálně děje a plánujem a zařizujem další postup.
Ve velké kuchyni u Johna v Kailue taky rozjíždíme kulinářské
orgie – připravujem luxusní krevety na česneku a steak z lososa. Nedá mi
to a po troše váhání kupuju naložené havajské okurky s různými druhy
chilli papriček. Snažím se několik večerů, ale po pár kouscích mě vždycky
odrovnaj… takže bohužel, nezmohl jsem je. Milovníkům pálivého vřele (doslova)
doporučuju.
O zátoce Hanauma se s nostalgickým povzdechem zmiňuje i
doktor Jacobi z Twin Peaks. My jsme ji navštívili 2x, podruhé během našeho
posledního dne. Jde nejspíš o nejvíc šnorchlařsky známé místo na Oahu a je to
znát na počtu návstěvníků. Před vstupem musíte bezpodmínečně shlédnout
mravokárný film. Takže stojíte na pařáku před „kinosálem“ dokud veledůležitý
uvaděč typickým amíkovsky patetickým způsobem nezačne udílet pokyny a dav je
nahnán dovnitř. Pak si přetrpíte asi 10min ve stoje filmu o tom, jak je příroda
na Havaji krásná a zranitelná, kde si ve vodě můžete stoupnout a kde ne… a pak
konečně můžete na pláž J.
Ta trocha nepříjemností se ale vyplatí. Při sestupu
k pláži je luxusní pohled na zátoku shora – pod vodou je vidět zvláštní
kamenný labyrint. A když sejdem dolů a ponoříme se pod hladinu, mezi útesy se
prohání rybky všech barev a tvarů, je to jako plavat v jednom velkém
akváriu.
Šnorchlovací výbavu si jde půjčit na místě, ale jedno
půjčení vyjde podobně jako koupení nového, takže pořizuju ve Walmartu vlastní
brýle a šnorchl a cestují se mnou společně dál na Zéland.
Havaj opouštíme opět z Honolulu směr Nový Zéland
s přestupem v Sydney (ano, přesně tam zůstanou osamocena pár dní naše
zavazadla). Máme to stejně jako s pevninským USA – viděli jsme toho hodně…
ale ještě na pár podobných výletů by to vydalo. Doufám, že se tam někdy
vrátíme, prozkoumáme další ostrovy a případně skočíme na oblíbená místa. A
třeba už vyjde i ten Ironman. J
Žádné komentáře:
Okomentovat