Havaj 1/2: Honolulu a okolí

Venku prší, my máme za sebou 2 týdny v kavárně, už nám přišla první výplata (smažení ryb a dělání káviček na Zélandu nese víc než IT v ČR! J), bydlíme v „kontejneru“ na zahradě majitelů. A konečně je čas se vrátit v příspěvcích na blogu k našim dřívejším dobrodružstvím… nejprve zaznamenám Havaj, pak se vrátím tam, kde jsem skončil s pevninským USA – tzn. pokračování Utahu, pak Arizona, Grand Canyon a nakonec dokončení Kalifornie – San Diego, Los Angeles a tak. Těším se, až se budu prohrabovat staršíma fotkama J.

Havaj byla naše „dovolená“ uprostřed cestování. Po krutě poznávacím a kempovacím divokém západu USA a před Novým Zélandem. Měli jsme na ni 2 týdny a rozhodli jsme se, že uděláme pouze 1 ostrov – Oahu s hlavním městem Honolulu. Určitě by to šlo mít nabitější a prozkoumat toho mnohem víc… ale my jsme se chtěli hlavně zastavit, užívat si lenošení na pláži a relaxovat.

Na Havaj jsme letěli z Oaklandu u San Francisca, už v letadle je cítit „aloha“ – plešatý letušák kolem padesátky je osmahlý a kolem krku má věnec z květin. 

Přilétáme do Honolulu a naší první starostí je najít Wifi, dohledat si cestu k ubytování a najíst se. 

Čekáme, že na letišti bude spousta fast foodů ale ono kupodivu ne. Na něčí radu se vydáváme podél silnice hledat StarBucks, ověšení těžkými krosnami, je pořádné teplo a vlhko, za chvíli z nás monstrózně leje a nikde nic. Vyšťavení se vracíme k terminálu a nasedáme na havajské MHD jménem „The Bus“ s cílem nechat se dovézt kamkoliv do centra, kde bude jídlo a internet.

Autobus je čímdál víc naplněný, moje krosna je po chvilce zaskládána zavazadly jakési paní a vystoupit se všema věcma není jen tak. Zastávek je neuvěřitelně moc, všechny se jmenují podobně, navíc je autobus pojízdná lednička, klima jede na plný obrátky. Už z první jízdy poznáváme, že náš úmysl nepůjčovat si auto a pohybovat se po ostrově autobusy nebude úplně OK.

Konečně se dostanem ven z busu někde kousek od Waikiki, v centru Honolulu mezi mrakodrapy a nacházíme Aloha Sushi, které se hned stává naším oblíbeným místem a navštívíme ho ještě několikrát. Mají dobré sushi za super cenu a WiFi taky jede = ideál.

Dorážíme do našeho ubytování v soukromí – k Jessice. Stejně jako ve velkých městech v USA, i na Havaji jsme využili airbnb.com – a to hned u 3 různých lidí. Obecně v USA (a tedy ani na Havaji) moc nefunguje couchsurfing – na rozdíl od Nového Zélandu je hodně těžké najít hostitele. Holt amíci chtěj za ubytování dostat zaplaceno. Takže airbnb je vhodná alternativa – je to pořád levnější než hotel/hostel a navíc je člověk „u místního“ – může pokecat, získat tipy a zaručí to autentičtější zážitek z navštíveného místa.

Jessica je vegetariánka, která postupně přechází na veganství. Obecně jsem se během cesty setkal s tolika vegetariány/vegany jako nikdy předtím. Ne opravdu nechci být jedním z nich J. Každopádně Jessica má hodně pravidel, co se u ní doma smí a nesmí, ale jinak je moc fajn. Taky má dva malé psíky, kteří se jmenují Maggie a Ziggy. Maggie je rapl, Ziggy je ospalej flegmatik mírně při těle. Brzy dostávají přiléhavé přezdívky – Piggy a Twiggy. Každopádně s oběma psíky je zábava a rychle si na sebe zvykáme, lehký smrádek v našem pokoji signalizuje, že Ziggy si dal šlofíka pod postelí.

Jedním z mnoha pravidel je, že v bytě se nesmí pít alkohol, takže potajmu musíme pašovat pivka (vyzkoušeli jsme všechny druhy místního pivovaru Kona Brewery) do našeho pokoje a popíjet je ve střehu v posteli.

Postupně objevujem Honolulu a okolí – nejprve se vydáváme na legendární Waikiki. Tato „část“ je centrem všeho dění, takže pláže jsou docela přelidněné, většinou dost úzké, často obklopené luxusními hotely. Nám se nejvíc líbí Fort De Russy, na kraji Waikiki u hotelu Hilton. Pláž je tu mnohem širší, nemáme slunečník, takže se natáhnem ve stínu palmy do zlatavého písku a pozorujem krásný modrý oceán a dění kolem.

Kousek od nás se sluní američtí důchodci, kteří na Havaj jezdí často a rádi. Další zvláštní sortou jsou neproniknutelní japonci, kteří do vody lezou v kombinézách a jiných úborech – hlavně aby jim nedopadl ani paprsek spalujícícho Slunce na bělostnou pokožku. Když se o tom zmiňujem Ronovi na Zélandu, říká, že on si pamatuje z Havaje asiatky v miniaturních bikinách. Hmm, časy se mění.

Dalším důležitým účastníkem provozu na Havaji jsou běžci. Je jich tu plno, všech věkových kategorií, běhají po cestičkách podél pláží a v parcích. I my později v městečku Kailua vyrazíme J.

Vzhledem k tomu, že své, po americkém roadtripu zdevastované, sandály z Walmartu jsem nechal jako suvenýr uklízečkám v Budget Inn v San Franciscu (jestli to tam někdy někdo uklízí), pořizuju si svoje první žabky v životě. Musím říct, že chodit v nich je dost nepohodlný, nechápu lidi jako Dadyna, kteří v nich chodí celej život J. Ale na pláž a do sprchy to jde no… Druhá věc, kterou si z Honolulu odvážím, je obligátní havajská košile ;-).

Mimo Waikiki se v Honolulu ještě vydáváme na pláž Ala Moana, leží bokem, není tak rušná jako Waikiki, voda je krásně teplá. Hlavní vzpomínkou odtam jsou pro mne svatby - spousta asijských párů (ženich je většinou cukrouš s vyžehlenými vlasy, v bílém obleku a s havajským věncem kolem krku) se tu fotí přímo na pláži mezi lidma. Pózují, srandovně hopsají směrem k moři, aby měli fotku „vbíháme společně do moře na Havaji“… zkrátka jedna velká absurdní taškařice a zajímavá podívaná.

Po 2 dnech dospíváme k rozhodnutí, že si přeci jen půjčíme auto. Ano na Oahu se jde přesouvat autobusem… ale každá cesta vám zabere 2x tolik času než když jedete autem. Navíc jsou někdy pořádně nacpané a přechlazené klimatizací. Auto půjčujeme tentokrát přes Alamo – tím, že to bookujem až přímo na místě „z Havaje“ získáváme mnohem lepší cenu – online systém si myslí, že jsme američani. Pokud bychom to dělali z ČR, byla by cena zhruba jednou tak vysoká.

Dostáváme tentokrát maličkého Fiata. Na ježdění po ostrově s plavkama, karimatkou a šnorchlem je to super. Ale když si představím, že jsme měli mít něco takového i na roadtrip po státech se všema věcma a kempovací výbavou, tak bychom asi zaplakali – díky bohu jich neměli v SF dostatek a přidělili nám za stejnou cenu většího Chevrolet Sonic J.

S naším Fiatem projezdíme ostrov křížem krážem a každému kdo na Oahu pojede doporučuju zainvestovat do půjčení auta. Mnohem víc si to užije!

Mimo pláží podnikáme v okolí Honolulu i dvě klasické procházky. První z nich jsou vodopády Manoa Falls. Samotné vodopády nejsou nic tak úchvatného ale stezka vede krásnou džunglí, je pořádné vlhko a teplo, takže je to slušná sauna. Poprvé vidím bambusový les.

Druhou je výstup na bývalý vulkán Diamond Head. Na vrcholku jsou vojenské střílny a otvírá se odtam nádherný výhled na celý záliv a Honolulu.

Ty nejhezčí místa z ostrova Oahu jsme ale viděli až když jsme vyrazili autem pryč z města, na severní břeh, do zátoky Hanauma, do Kailui. A o tom bude příští příspěvek J.