První národní park - Yosemite

Doba pokročila, je září a my se hlásíme z USA dalším příspěvkem na blogu. Nestíhám… od chvíle kdy jsme opustili San Francisco ukrutně nestíhám zaznamenávat postup naší cesty na tento blog. Neustále něco zařizujeme, hledáme, poznáváme… a už jsme toho docela dost viděli. Nezbývá než věci popisovat zpětně… a tak i když tento příspěvek píšu z nádherného NP Zion ve státě Utah, se pokusím  postupně na blog přidat několik příspěvků o místech, které jsme navštívili před Zionem.

Den odjezdu ze San Francisca jsme dokončili nákupy zásob na náš road trip – v místním chinatownu pořizujeme zásoby čínských nudlí, pytel rýže, flašku sójovky a krabici oolongu. Po Walmartech a K-martech dokupujem stan, nafukovací matračky a pumpu (v budoucích dnech a týdnech zajistí pravidelný trénink kruhový trénink tricepců, prsních svalů a ramen), plechové hrnky a další.

Rychle si zvykám na automatickou převodovku a po vymotání z města už frčíme po místních highways na východ – do pohoří Sierra Nevada a prvního národního parku Yosemite. Jako náš první kemp volíme Yosemite Pines – cca 70 km před vstupem do parku. Kemp je perfektní – sprchy, wifi funguje všude po kempu, obloha plná hvězd. Máme vlastní plácek mezi borovicemi – auto, stan, stolek, ohniště – všechno hezky u sebe, jak už to v amerických kempech bývá.

Druhý den ráno vstáváme brzo, vaříme první delikátní oolong na vařiči Coleman a po chvíli cesty vstupujeme do národního parku Yosemite. Dostáváme mapku, letáky, využíváme náš „America the Beautiful Pass“ – který jsme ještě v ČR koupili od známého za poloviční cenu (mohou ho použít 2 lidé podepsaní na zadní straně – platí na celé auto). Místní rangeři nám říkají, že kempy uvnitř yosemitského údolí jsou plné, pouze jediný Camp 4 má volné místa, protože se nedá booknout a funguje stylem „First Come First Serve“.

Bláhově vyrážíme na túru z parkoviště, bez toho abychom si zařídili ubytování – pořešíme to pak. Naše lehkomyslné počínání pozoruje místní jelen, který bez ostychu prochází mezi auty a pobaveně chroupá spadaná jablka.

Na naší první túře stoupáme z yosemitského údolí k parádním vodopádům Vernal Fall a Nevada Fall, okruh zakončujem tzv. John Muir trailem – s výhledy na obří yosemitské skály – tj. asi to nejklasičtější, co si člověk pod Yosemity vybaví.

Večer se unavení, hladoví, ale spokojení vracíme k autu a těšíme se, až si něco uvaříme. Když příjíždíme ke Camp 4 cca v 19h, cedulka na budce hlásí, že se ranger vrátí ve 20:30. A tím začíná série událostí, které nám zajistí dost vydatný, nepříjemný a drahý večer J. Abych dokreslil situaci – v yosemitech nesmí po setmění zůstat žádné jídlo, pití, kosmetika v autě a už vůbec ne ve stanu. Vše musí být uzavřeno v tzv. „food storage“ alias „bear locker“. Důvodem, jak už jsem napověděl, jsou místní medvědi, kteří jsou schopni při zavětření dobrot zapiknikovat ve vašem autě a jako dezert sníst i sedadlo J.

Jenže bear locker je součástí místa v kempu. A my místo nemáme a ranger se vrátí za hodinu a půl. Takže činíme další špatné rozhodnutí (druhé po tom, že jsme si nebookli místo už ráno) a zadáváme do GPS vyhledání nejbližšího kempu.

Bohužel místo 10 km, jak jsme původně z GPS vyčetli je kemp vzdálený asi 60km… což si uvědomujeme až dost pozdě. Potmě, hladoví, ospalí a hodně nevrlí jezdíme tam a zpět serpentinami Sierra Nevady… s vidinou, že ani nemůžem zastavit na odpočívadle a uvařit si večeři, protože bychom ji (a sebe) museli sdílet s medvědem.

Zpět ke Camp 4 přijíždíme ve 20:40… ranger už mezitím samozřejmě zase vyčichnul a kemp je plný. Zoufale obíháme další ubytování a někdy před půlnocí bydlíme v jakési jurtě za 130 USD za noc. Už ani nevaříme a jen mlčky zalézáme do spacáků J.

Druhý den ráno, aniž bychom snídali, pádíme do Camp 4 a zabíráme si místo na další noc – stojí 10 babek. Máme několik poučení – ikdyž je free cestování „kam dojedem, tam se upíchnem“ příjemný, tak přeci jen:

• ·        Budem plánovat aspoň 3 dny dopředu
• ·        Nebudem vyrážet na túru bez toho, abychom měli ubytování na noc

Jakmile jsme ubytovaní, konečně přichází na řadu jídlo – hromada čínských nudlí se snaží navrátit můj scvrklý žaludek do původního objemu.

Odpoledne se nám Yosemity odvděčí za trpělivost – projíždíme autem nejzásadnější místa a podnikáme krátké procházky – koukáme na horolezce v kolmé stěně El Capitan, z Glacier Pointu se nám otvírají monumentální výhledy na Half Dome a obrovské šedé hory (oblé jsou ty, které kdysi dávno převálcoval ledovec, jenž zaplňoval celé údolí, špičaté pouze ty, které vyčnívaly nad něj). Při výšlapu na Sentinel Dome obdivujem obří kmeny yosemitských jehličnanů.

Večer spokojeně sedíme u ohně v Camp 4. Dokončujeme druhý týden na cestě a slavnostně si konečně zapaluj doutník z newyorského Nat Shermana (který jsem samozřejmě předtím nahumidoroval kouskem vlhkého papírového kapesníku).

Jídlo je bezpečně zavřené v bear lockeru, matrace nafouknuté. Další den opustíme Yosemity… bez toho abychom, bohužel i bohudík, spatřili živého medvěda.