Rarotonga - Opět na Cestě!

Tak jsme zase na cestě! :-) Vzhledem k nabitému poslednímu měsíci s loučením a přípravami jsem ani neměl čas aktualizovat blog. O našem novozélandském finále bych chtěl napsat zvláštní příspěvek. Teď ale aktuální dění.

Pro hrubou představu – plánujeme být na cestách asi 5 měsíců (když vše dobře půjde).

První etapa cca měsíc v Jižním Pacifiku – Cookovy Ostrovy (Rarotonga a Aitutaki) a Francouzská Polynesie (Tahiti, Moorea, Huahine a Raiatea).

Druhá etapa bude cca měsíc v Austrálii – Melbourne a okolí, Tasmánie, Sydney a okolí.

Třetí etapa budou 2 měsíce v jihovýchodní Asii – Thajsko, Myanmar a Malajsie.

Čtvrtá etapa bude Taiwan a Vietnam.

A pak se uvidí… možná už budem tak vycestovaní, že poletíme rovnou domů do Brna :-). A nebo naopak se nám bude chtít dál a něco si přidáme.

Nyní píšu z nádherného ostrova Rarotonga, kde jsme dokončili první týden a dnes přelétáme na Aitutaki…

Let z Aucklandu na Rarotongu máme buklý již dlouho dopředu a i přes špatnou zkušenost z dřívějška (při prvním příletu na Zéland nám nechali batohy v Sydney a museli jsme na ně čekat 2 dny) volíme kvůli ceně aerolinky Jet Star. Samotný let je docela krátký (asi 4 hodiny) a krom těsného místa na nohy je v pohodě. Je vidět, že mezi cestujícími je i řádka ostrovanů, kteří se celou cestu prozpěvují a veselí se.

Z Aucklandu odlétáme kolem 8mé večer ve čtvrtek a na ostrov přilétáme asi v 1 ráno… taky ve čtvrtek :-). Na vině je přelet datové čáry, takže získáváme den navíc.

U přepážky nás odbavují kypré snědé domorodkyně a u pásu se zavazadly hraje v 1 v noci na uvítanou chlapík na ukulele. 

Lenčina krosna přijíždí záhy. Já čekám. Po asi 10 minutách smutně sleduju přijíždějící cedulku „Všechna zavadla byla vyložena, pokud tam není vaše, kontaktujte aerolinky“. Achjo, Jetstar to zas posral.

No nic, vyplňuju formulář, paní z ubytka už na nás čeká, dostáváme každý kolem krku květinový věnec a zajištěný převoz nás dováží k našemu prvnímu ubytování kousek od letiště – Tiare Village. Vzduch je teplý a vlhký a pofukuje vítr. Ještěrky pobíhají po stropě a my usínáme – první den zase „on the road“. Na Rarotongu jsem dorazil s dvěma tričkama, dvěma  kraťasama a flaškou rumu z duty free shopu. Kraťasy posloužily jako plavky a tak mi v podstatě krom čoček na šnorchlování zas až nic životně důležitýho nechybělo.

Abych to s krosnou zestručnil, dorazila po pěti dnech. Jetstar v tom má krutej bordel a na letišti v Rarotonze jsou taky slušně zmatení. Pět dní čekání bylo způsobený kombinací

• Na štítku k báglu vytiskli Lenčino jméno místo mýho při odbavení (skoro si myslím, že tohle byla prvotní příčina všeho, takže při check-in dávejte bacha, jestli štítky přesně sedí. My měli mít 1 štítek pro mě a 1 štítek na Lenču, místo toho vytiskli 2 štítky na Lenču).
• Zpožděné následné lety JetStar na Rarotongu
• Když už to jednou na Rarotongu dorazilo, spletli se a poslali bágl na druhý ostrov Aitutaki, protože si mysleli, že už jsme tam :-D

K samotnému ostrovu – pokud jste nebo budete na Novém Zélandu, udělejte si výlet na Rarotongu… je to naprostá nádhera. Ostrov je kombinací tropického ráje a venkova. Šumění kokosových palem střídá kokrhání kohoutů, celý ostrov je chráněný před divokým oceánem prstencem podmořského útesu – plavete a šnorchlujete v klidných azurových vodách a v dálce hučí tříštící se vlny tmavě modrého oceánu o hradbu útesu.

Hlavním dopravním prostředkem na ostrově je skútr. Jezdí na něm turisti i místní. Často vidíte mámu s dvouletým děckem připásaným šátkem na zádech, jak spolu spokojeně frčí na skútru. Paní domací nás bere autem první den do města a naším cílem je právě půjčit si skútr. „Hlavní město“ Rarotongy a tedy i Cookových ostrovů je Avarua. Pár obchůdků, sobotní tržiště, kavárny, restaurace.

Na půjčení skútru je třeba si udělat místní „řidičák“. Znamená to, že půjčovna vás posadí na skútr a nechá projet jednu ulici a jeden kruháč, aby zjistili, jestli nejste úplnej lempl. Lenča i já úspěšně zkoušku absolvujem (jednou jsem už řídil skútr na Waiheke Island u Aucklandu s kamarády Dianou a Eduardem z práce).

Hurá, máme dopravní prostředek a vyrážíme kolem ostrova. První rozjezdy ve dvou na skútru jsou trochu nejisté, ale postupně vychytáváme balanc a brzy to krosíme jak profíci.

Náš pan domací instalatér z Tiare Village nám doporučuje místo zvané Black Rock, které je poblíž Avaruy. To netrefíme a místo toho parkujem u plážového baru Anchorage. Pláže na Rarotonze nikdy nepatří resortům – jsou veřejné, což znamená, že se můžete upíchnout kdekoliv (jediný problém může být projít přes soukromý pozemek resortu nebo baru, ale většinou jsou milý a na pláž vás nechají projít).

Místo u Anchorage je krásný – stín kokosových palem (jen je potřeba dát bacha, aby člověka nezasáhl padající kokos), super koupání, větřík a poblíž bar, kde dávám ledový kafe. Taky využíváme zdarma místní lehátka J.

Na skútru frčíme dál na jih a zastavujem ještě u divoké pláže. Ostrov krásně kvete všemi barvami – oranžové ibišky, červené „ohnivé stromy“… 

Po pláži nás trochu prohání divoký pes. Je jich tu spousta, toulají se všude podél silnic. Většinou jsou ale mírumilovní a údajně je Rarotonga v tomto ohledu nejlepší z ostatních pacifických ostrovů. Zajímavý je, že na ostrovech našli kostru psa datovanou dřív než příchod lidí.

Po cestě zpět sesedám ze skútru a běžím fotit. Když přibíhám zpět, skútr již nejde nastartovat. Nechal jsem klíčky v zapalování a vybila se baterka. Shodou okolností nemáme ani já ani Lenča kredit v mobilu. 

Naštěstí přichází místní ostrovani a od nich voláme na půjčovnu. Čekáme u silnici dobrou hodinu, pomalu se stmívá. Místní jsou trpěliví a čekají s náma. Konečně přijíždí chlapík s přívěsem, vyměňuje nám skútr a my můžem pokračovat v cestě. Už je slušná tma a vzhledem k tomu, že jsem zapomněl normální brýle u paní domácí v autě, dávám noční jízdu ve slunečních.

Na ostrově jsou díkybohu jen 2 silnice – obě vedoucí kolem dokola – jedna přímo na pobřeží a jedna o kousek dál ve vnitrozemí. Tím pádem se není kde ztratit. Ke tmě se přidává déšť a vítr, Lenča se mi tiskne na záda, moře hučí a já kormidluju ve slunečních brýlích náš koráb k domovu.

Když konečně dorazíme do Tiare Village, je to úleva. První vydatný den cestě za náma. Ve společenské místnosti se svítí, pan domácí instalatér spokojeně sleduje nové Star Wars ve a ukazuje mi, že pokud nejde odemčít úložný prostor po sedadlem skútru, je třeba pořádně praštit do sedadla.

Ještěrky běhají po stěnách a my usínáme další noc na ostrově. Zdá se, že kohouti tu kokrhají celou noc.

Jelikož krosna se šnorchlovací výbavou stále nepřichází a je pod mrakem, rozhodujeme se udělat následující den slavný „Cross-Island Track“ – přechod ostrova ze severu na jih.

Nástupová cesta na track vede kolem políček a banánových plantáží. Opět spousta krásných květin. Sem tam na vás smutně zamžourá prase přivázané k pařezu. 

V houští kvokají slepice. Pak již začíná pralesní stezka, přes kořeny stoupá do hor ve středu ostrova až ke skalnatému vrcholu „Needle“ tyčící se nad ostrovem.

Bohužel nám přímo na vrcholu začíná přšet a je trochu zataženo, takže výhledy moc nejsou. Scházíme tedy dolů na jih, mnohokrát překračujem potok. Docela žerou komáři, takže rozhodně na trek s dostatkem repelentu. Pak už slyšíme šumění moře a vycházíme na jihu ostrova. Celý přechod trvá asi 4 hodiny a rozhodně doporučuju.  Jdeme kousek podél silnice a přicházíme ke krásnému baru Vaima on the Beach, kde se sedí přímo na pláži. Jemný písek je balzám pro unavené nohy po treku. Fouká docela silný vítr, osvěžujem se pivkem a koupačkou v oceánu. (btw místní pivo Matutu Pale Ale je supr)

Domů se vracíme ostrovní „hromadnou dopravou“. Na ostrově jezdí 2 autobusy – jedem nese hrdý nápis CLOCK-WISE (po směru hodinových ručiček), druhý nečekeně ANTI CLOCK-WISE  (proti směru). Je to docela pohodlné a levné spojení (kolem 5ti dolarů) a jezdí v každou hodinu.

Do Tiare Village dorážíme zase za tmy a pan domácí instalatér spokojeně sleduje ve společenské místnosti nový Star Trek.

V sobotu je přesunový den. Ráno vracím skútr a když šlapu zpět všímám si, že to žije na místním sobotním trhu Punanga Nui Market. Spousta místních nabízí domácí speciality, perly a malované šátky. Kupuju náš první „Nu“ alias vychlazený mladý kokos, ze kterého brčkem pijete životodárnou osvěžující kosovou vodu. Údajně je to i skvělé na kocovinu.

I přestože stále nemáme moji obří krosnu, jsme ověšení jak dromedáři a těžkým krokem šlapem z Tiare Village na hlavní silnici, kde potřebujeme stopnout autobus. 

Naším cílem je Muri, vesnička na jihu ostrova, kde mají být největší lákadla.

Naše nové ubytování Aremango má sympatickou krytou verandu a cestička vede přímo na pláž. Z ní je výhled na slavnou lagunu Muri a jeden ze čtyř palmami porostlých motu – malých ostrůvků v laguně.

Večer máme zamluvený kulturní večer v Te Vara Nui Village – asi nejslavnější z „island nights“. Začínáme prohlídkou tradiční „vesničky“. Dozvídáme se spoustu zajímavostí o historii Cookových ostrovů, jejich vztahu k Novému Zélandu, o tradičním rybaření, o místních rostlinách a plodech a jejich využití v kuchyni, medicíně a kosmetice.  Výklad většinou podávají nabušení snědí hromotluci v tradičních úborech z kokosového listí.

Pokračuje se výbornou večeří – bufetem s mnoha místníma specialitama – poprvé ochutnáváme Ika Mata – syrového tuňáka marinovaného v kokosovém mléce a citronu.  Mimo jiné se taky podává „špenát“ z listí Taro a taky výborné jehněčí zabalené rovněž do Taro.

Vrcholem večera je pak taneční představení. Tanec je jedním z hlavních prvků Cookových ostrovů a bez shlédnutí představení by údajně nikdo neměl Rarotongu opustit. A je to zážitek – na své si přijdeme já i Lenča – čokoládoví bodybuildeři zuřivě kmitají kolenama a mocně se plácají do stehen a krásné dlouhovlasé tanečnice vrtí zadkem nadzvukovou rychlostí. 

Nicméně zcela vážně – je to působivá podívaná a vše doplňuje živé domorodé „techno“ – partička kokosových bubeníků tomu hustě nakládá.

Celý večer trvá asi 5 hodin a můžu vřele doporučit – zábavné, nabité informacemi o Cookových ostrovech, skvělé vystoupení a výborná večeře. Te Vara Nui Village bylo založeno tanečnicí Varou Hunt, která cestovala po světě a šířila osvětu o Cookových ostrovech a místním tanci. Teď už je mama Vara starší paní, která se těší velké úctě po celém ostrově, nicméně stále občas zajde zkontrolovat kvalitu svých tanečnic a tanečníků a my měli to štěstí, že poctila návštěvou i náš večer.

I následujícího dne moje krosna stále nepřichází a tak rezignuju a půjčuju si šnorchlovací vybavení. Půjčujeme si také nový skútr a vyrážíme na jedno z údajně nejlepších míst na šnorchlování – poblíž obchůdku Fruits of Rarotonga.

Ikdyž to není bez čoček stoprocentní i tak je šnorchlování zážitek – spousty pestrobarevných ryb a krásné korály.

Naším vůbec nejoblíbenějším místem na Rarotonze se ale stala pláž Titikaveka. Parkujem skútr u silnice, projdem přes luxusní resort a restauraci Little Polynesian a ocitnem se v ráji – prázdná nádherná pláž, stín kokosových palem a úžasné šnorchlování (stovky krásných ryb, veliké modré hvězdice, korály).

A když se to omrzí, zajděte si na ledový kafe, koktejl nebo Ika Mata do Little Polynesian.

Ten samý den večer směřujem noční trhy v Muri, které se konají v neděli a úterý (a další dny, který už přesně nevím) a kde najdete mnoho stánků s jídlem, domácími dezerty, chlazenými kokosy a spol. Já dávám sépii „pepř a sůl“ a Lenča si pochutnává na grilované rybě s papájovou omáčkou.

Později večer sedím v Aremangu, popíjím vychlazený duty-free rum a povídám si s fajn paní zdravotnicí z Nového Zélandu a inženýrkou Anou ze Španělska. Vzpomínáme na místa na Novém Zélandu, vykládáme o cestování a pozorujem ještěrky běhající po stěnách.

V pondělí se v mém třicátém hovoru s JetStar a letištěm v Rarotonze konečně dozvídám, že krosna byla omylem poslána na ostrov Aitutaki a začínám být klidnější. Aspoň vím, kde je :-). Na dnešní den máme zamluvenou druhou a poslední placenou akci na Rarotonze – plavbu po laguně s Koka Lagoon Cruise.

Naloďujeme se kousek od našeho ubytování na menší loď s proskleným dnem. Představuje se nám posádka – Cpt. Cook (který je zároveň i šéfkuchař výpravy), Cpt. Amazing (který je zároveň šampionem ve rychlošplhu na kokosovou palmu) a další.

Jen co vyjedem, posádka vytahuje ukulele a bubínky a rozjíždí veselý hudební doprovod, který víceméně provází celou plavbu.

Z laguny se otvírají výhledy na hory vnitrozemí  Rarotongy a taky na okolní ostrůvky motu. Hned zkraje výpravy probíhá šnorchlovací zastávka – vyskakujem z lodi, kolem se to hemží rybama, které jeden z kapitánů přikrmuje. Šnorchlujem v chráněné mořské oblasti, něco jako „školce“ kde se snaží namnožit korály a taky obří mušle Paua (přes shodu jmen jde o kompletně jiné Paua než ty novozélandské).

Plavba pokračuje a brzy kotvíme u opuštěného ostrůvku – motu, kde kapitáni rozjíždí grilovačku a připravují oběd. My s Lenčou mezitím prozkoumáváme malý ostrůvek. 

Plavat se smí jen na jedné straně ostrova, z druhé strany je to prý nebezpečné, protože je sezóna prudce jedovatých ryb „stonefish“ – česky ropušnic. Místní pláž je pokrytá úlomky korálů.

Oběd je skvělý – grilovaná ryba, párky, Ika Mata, papája, meloun a radostnou atmosféru dolaďuje ukulele, zpěv a bubínky.

Hned po jídle začíná velice interaktivní představení, které je zahájeno ukázkou super rychlého vyšplhání na kokosovou palmu. Ukazuje nám to samotný šampión ze soutěže na Tahiti… cpt. Amazing v šik kokosové čapce a sukýnce.

Nahodí speciální smyčku na nohy a vyběhnutí nahoru na palmu a slajd z palmy dolů mu trvá dohromady neuvěřitelných 8 sekund. :-)

Představení pokračuje částí „vše o kokosu“. Dozvídáme se o třech stádiích kokosu – mladém kokosu „nu“, který je super na pití vychlazený, zralém kokosu „akari“ který je ideální na dužinu a kokosové mléko či olej a konečně klíčícím kokosu „hutó“, ze kterého už raší nová palma a uvnitř má bílou houbovitou hmotu, kterou mají rádi malí ostrovánci coby kokosový marshmallow.

Cpt. Amazing ukazuje jak kokos nejlíp rozbít, oloupat, ostrouhat, vymačkat mléko a na vše si zve dobrovolníky a prokládá to mnoha vtípky.

Příjemný den na ostrůvku zakončuje závod ráčků poustevníčků. Každý dostane malýho krabíka s ulitou, pojmenuje si ho, dá doprostřed kruhu v písku a fandí, aby dorazil co nejdřív k čáře. Bohužel naše krabi Huberta a Kristýnu hned po startu ztrácíme ze zřetele… oni jsou ti krabi docela podobní a když se jich hemží na písku asi padesát, není to tak lehký. Tak třeba jsme vyhráli :-).

Pak už se za hry palubního ukulele bandu vracíme zpět přes lagunu Muri do přístaviště.

Obě akce, které jsme na Rarotonze podnikli měly pár věcí společných:

• Zábava od začátku až do konce, mnoho interakce
• Mnoho informací a hrdost na kulturu Cookových Ostrovů. Neúnavně vás budou učit pozdrav Kia Orana a různá pojmenování v místní maorštině
• Rozmanitost – trocha zábavy, trocha poučení, výborné jídlo
• Autentičnost a poctivost

Po příjezdu z cruise jdeme ještě relaxovat a šnorchlovat na naše oblíbené místo k Little Polynesian a když přijíždíme v 6 večer domů do Aremanga, shledávám se po 5ti dnech s mým macatým Deuterem – krosna dorazila, becher ještě z česka se nerozbil, nádhera :-).

Večer mixuju drink z kokosové vody, duty free rumu a limetky a povídáme s fajn Němci o cestování. Mladý pár, plánují cestovat asi půl roku, z Cookových ostrovů přejíždí na Nový Zéland a pak pokračují do Jižní Ameriky. Za sebou už mají Taiwan a Austrálii.

My poskytujem tipy na Nový Zéland a oni nám dávají rady k Taiwanu. Na Jižním ostrově Nového Zélandu už nejde udělat okruh, který jsme jeli s rodiči. Pár dní po našem odjezdu Jižní ostrov zasáhlo  silné zemětřesení kolem Kaikoury :-(.

Náš předposlední den na Rarotonze si dáváme okružní jízdu na scooteru okolo celého ostrova. Vychutnávám si ostré podvodní vidění s čočkama. První zastávkou je Fruits of Rarotonga, kde taky ochutnávám vyhlášené smoothie z tropického ovoce. 

Druhou zastávkou je naše zamilovaná Titikaveka u Little Polynesian.  

Po notné dávce lenošení, potápění a kávičce pokračujem dál na sever až k dříve zmiňovanému Black Rock.

Po cestě nám připadá podivné, že skútr stále ukazuje plnou nádrž. Zastavujem na benzínce a paní se trochu podivně kouká, když si necháme dočepovat „doplna“ za 2 dolary. Slušná spotřeba :-).

Lonely Planet Black Rock popisuje jako nejlepší místo na šnorchlování. My jsme tu za odlivu takže je to pěkné ale Titikaveka stále vede. I přesto nám ale Black Rock připraví jeden unikát. Kousek od břehu vidím u jednoho šutru kamen podivného tvaru. Je to ona – zlověstná, odpudivá a prudce jedovatá ropušnice – Stone Fish. Paní ze Zélandu v Aremangu říkala, že žila jako dítě na ostrově Tonga a že jako děti do ropušnic píchali pod vodou klackem a že se jaksi naježily. Klacek nemám, ale zkouším stonefish pošťuchovat alespoň teleskopickou Go-Pro selfie hůlkou.

Kór moc se nenaježí ale nakrknutě se kousek poposune. Už ji radši nepokouším a lezu z vody. Obecně se zde doporučuje chodit do vody v „reef shoes“ – nejen kvůli ostrým kamenům či korálům, ale taky kvůli stone fish. Co se stane když šlápnete na stone fish si můžete vygooglit.

Black Rock je mimochodem taky místo, kde údajně duše místních po smrti opouští ostrov a odcházejí do prapůvodní země Awaiki. Na Novém Zélandu to bylo podobně na Cape Reinga a posmrtná zem nese jméno Hawaiki. Awaiki i Hawaiki má být údajně ostrov Raiatea ve Francouzské Polynesii, kam se chystáme také podívat.

Od Black Rock na skútru vyjíždíme k místní nemocnici na kopci odkud jsou pěkné výhledy na pobřeží.

Pak už pokračujem po směru hodinových ručiček a objíždíme zbytek ostrov, tak akorát abychom stihli večerní trh u nás v Muri.

Další den už balíme, rozepisuju tento blog při poslední ledové kávě z naší oblíbené kavárny Deli-licious v Muri a chystáme se na přelet na menší a mnohem míň obydlený ostrůvek Aitutaki. Z něj pak po pár dnech tento příspěvek konečně dokončuju :-).

Obecně k Rarotonze – nádherný ostrov, na kterém je mnoho co dělat. Čistý, nepříliš turistický, místní lidi pohodoví, holky a paní neustále ověnčené květinama, moc dobré jídlo a kafe. Ideální na výlet z Nového Zélandu – mluví se anglicky, platí se v NZD (byť mají i svoje speciální mince a bankovky) a perfektně funguje debitní karta od ANZ (plus jsou tu i bankomaty ANZ). 

Jako dopravní prostředek jedině skútr. Populární jsou i kola, ale půjčení dvou kol vyjde dráž než jeden skútr pro dva.

Co se týče cen, levný pokoj pro dva jde sehnat od 50 NZD za noc, skútr na den kolem 20 NZD. Oběd nebo večeře mezi 15 a 20 NZD.

Kia Orana!