Tak tu máme rok 2015. Za náma jsou Vánoce, Silvestr i Nový
rok – to vše hodně netradičně v létě, daleko od domova, na Novém Zélandu.
O tom ale jindy a v tomhle příspěvku si zavzpomínám na září minulého roku,
na pokračování našeho roadtripu státem Utah až k hranicím Arizony. Je to
už nějaká doba, tak uvidíme, jak psaní půjde… chtěl bych mít na blogu popsanou
celou cestu, možná méně detailně, ale už jen kvůli fotkám.
Z mormonských sadů v NP Capitol Reef odjíždíme po
namáhavé túře až večer a musíme zvládnout přejezd k městu Moab. Jízda
potmě je dost nepříjemná, protijedoucí auta oslňují, do kempu Riverside Oasis u
řeky Colorado přijíždíme až po zavíračce. Na recepci nikdo, naštěstí ale
nacházíme na okně přilepenou obálku se zkomoleným „SKOLEK“ a v ní naši
vstupenku do kempu – po zkušenostech v Yosemitech jsme radši zavolali
z mekáče po cestě, udělali si rezervaci předem a vyplatilo se.
Druhého dne ráno vyrážíme zprůzkumovat klasiku mezi
americkými národními parky – Arches.
Jako vždy nás pouští do parku zdarma na základě našeho „pasu“ – kartičky
America the Beauty zakoupené od kamaráda už v ČR. Při vstupu tradičně
dostáváme mapku a parkové „newspaper“ – o výletech v NP není potřeba
předem nic zjišťovat – vše důležité lze nalézt v těchto brožurkách a
vybrat si z popsaných tras dle délky etc… too easy. J
Arches jsou oblouky / okna vymleté z červených skal
uprostřed pouštní krajiny. Je to krásný, ale je tam hodně lidí a spíš než delší
výlety najdete kratší procházky k jednotlivým „arch“. Vydáváme se směrem k
„Devil’s Garden“ a přicházíme k „Landscape Arch“, obří oblouk, který vypadá na
spadnutí… a taky že jo, část se ho před pár lety zřítila a od té doby už se pod
ním nevyfotíte, vstup zakázán, nikdo netuší, kdy se to zbortí celý.
Na nejvíce
fotkách určitě uvidíte „Delicate Arch“. Vede k němu celkem slušný výšlap
do kopce, ale tím jak je populární ho chtějí vidět všichni. Opět se nám naskýtá
unikátní pohled na zapařené amíky v riflích, kteří se pachtí po rozpálené
skále. Je to k neuvěření, ale oni prostě nedají na „džíny“ dopustit. Už
Evžen, u něhož jsme bydleli kousek od Central Parku v New Yorku, se hrozně
divil, že s sebou nevezeme rifle a považoval je za esenciální kousek
výbavy.
Vyfotit Delicate Arch bez lidí je docela kumšt – na konci
výšlapu projdete po římse zařízlé do pískovce a otevře se pohled na skalní amfiteátr,
uprostřed Delicate Arch a fronta asiatů čekajících až se budou pod ním moci
vyfotit. Místo je to ale krásný a pokud pojedete do Arches, tak rozhodně
nevynechat!¨
I další dvě noci trávíme ve stejném kempu. Navzdory tomu, že
před 8mou ráno je budíček – za stanem probíhá stavba – jsme si místo docela
oblíbili. Sprchy jsou krásně teplé, pár kroků od stanu je výhled na proudící
masu vody v řece Colorado a paní na recepci po ránu vaří kafíčko, jehož se
stávám věrným konzumentem.
Je teplo a tak poprvé zkoušíme koupit led – v USA je
led dostání všude – na benzínkách, u supermarketů… Využíváme ho na vychlazení
piv. Vedle nás táboří jakýsi frantík a večer přichází a drmolí něco o „Didhó“…
nechápu co myslí… Diderot? Potřebuje encyklopedii? Nakonec vyrozumíme, že má
vstupenku do nedalekého státního parku Dead Horse Point a že nám ji chce dát,
že se dá použít. Prý je to tam krásný, tak proč ne – berem vstupenku, frantíka
obdarujem vychlazeným lahváčem a všichni jsou spokojení.
Další den tedy vyrážíme do Dead Horse Point, doporučení
potvrzuje i paní na recepci. Tím, že je to „státní park“ a nikoliv „národní
park“, nám neplatí pas… nicméně vstupenka „za beer“ zapekla bez problému. Dead
Horse Point je zužující se výběžek náhorní planiny obklopený propastí, takový
místní Grand Canyon. Buď se na konec cípu dostanete procházkou po
východním/západním okraji… nebo se tam dá dojet autem. To je škoda, dáváme si
to pěšky, ale je trochu demotivující, že kousek od nás jezdí autobusy turistů
po silnici J.
Počasí je zvláštní, často se nám v USA stává, že nevíme, jestli je teplo
nebo zima – Slunce pálí, ale je dost chladný vzduch.
Po projití Dead Horse ten samý den přejíždíme do
Canyonlands. Tenhle národní park je rozdělen na tři části – Island in the Sky,
Needles a The Maze. My projíždíme Island in the Sky, už jenom
view pointy, je to hezký, ale většinou podobný jako Dead Horse – výhledy na
hluboké kaňony. Zajímavější by možná byla část Needles, ale ta je trochu
z ruky - vynecháváme.
Arches, Dead Horse i Canyonlands jsou dostupné z města
Moab, u něhož kempíme. Jako obvykle dáváme pokus sehnat Lenči kindle – dokonce
prubnem i místní knihovnu, ale stále neúspěšně. Naše působení v Moabu
zakončíme burgrem ve Wendys. Celý roadtrip provází ochutnávky amerických
fastfoodů. Vyzkoušeli jsme McDonald, Burger King, KFC, Taco Bell a burgřík ve
Wendys byl asi nejlepší J.
Z Moabu stáčíme na jih a fičíme směrem do Arizony, do
teritoria Indiánů Navahů a jejich posvátného Monument Valley. Navahové jsou
obchodníci, takže brzy se kolem silnici vynořují stánky s „lapači snů“ a
různými cetkami. Zároveň si nějakým způsobem sami spravují své území, takže ani
na jakékoliv „navažské“ přírodní atrakce (včetně Monument Valley) vám nebude
platit pas do národních parků a zacvakáte pěkně navíc.
Do údolí monumentů přijíždíme navečer, v kempu
Goulding’s relaxuju v bazénku. Slunce zapadá nad monumenty a náš stan i auto se
pokrývají vrstvou červeného prachu. Vedle nás stanuje osamělý bělovlasý
motorkář, který si vše veze na svém „bajku“ včetně malinkého stanu. To je jiná
liga, než my s nacpaným autem pro 5 osob J.
Samotné Monument Valley je jakýsi okruh cca 10ti stanovišť
které projíždíte autem, cesta je nezpevněná, terénní, červený prach proniká
všude a náš Sonic dostává pořádně zabrat.
Na většině stanovišť mají Indiáni
nějaký stánek, koně a pokusí se vás zkasírovat, za co to jen půjde… třeba za
fotku u ohrady J.
Na túru se tady nedá, mimo stanoviště je přísný zákaz, je to tu vše mocně
posvátný.
Monumenty jsou ale parádní, osobně se mi to líbí víc než Arches, krajina
je rozlehlejší a působivější a s indiánskými stánky a koníky to má dobrou
atmosféru.
Z Monument Valley pokračujeme dál do Arizony, naším
cílem je městečko Page…
Žádné komentáře:
Okomentovat